Organická chemie je jednou ze základních chemických věd a usiluje o poznání a využití zákonitostí, jimiž se řídí chemické děje v přírodě. Oblastí zkoumání jsou jevy, které úzce souvisejí se složením, vnitřní stavbou a přeměnami látek tvořených převážně sloučeninami uhlíku a vodíku, případně jinými prvky. Využití poznatků získaných při studiu organické chemie umožňuje lidské společnosti uspokojovat neustále vzrůstající potřeby, jako je např. výroba potravin, léčiv, pohonných hmot, tkanin, barviv, plastů atd. [1]

Pokud bychom chtěli definovat současnou organickou chemii, můžeme říci, že se jedná o vědní disciplínu, která se zabývá chemií sloučenin uhlíku. Uhlík je prvek s protonovým číslem 6, který se nachází ve IV. A skupině a 2. periodě periodické tabulky prvků. Je to základní prvek organických sloučenin, které dále obsahují vodík a mnohé z nich také kyslík, dusík, síru a další prvky. Uhlík jako prvek IV. A skupiny může sdílet až čtyři valenční elektrony a díky tomu tvořit silné kovalentní vazby. Dále má schopnost se spojovat s dalšími atomy uhlíku a tvořit dlouhé řetězce a cykly. Na rozdíl od všech ostatních prvků, dokáže uhlík tvořit nesmírně rozmanité sloučeniny. [2]

Jak již bylo zmíněno, význam organických sloučenin pro naši společnost je obrovský. Bez nadsázky se může říci, že moderní život by bez nich byl zcela nepředstavitelný. Základním zdrojem organických sloučenin v živých organismech je oxid uhličitý, který se pomocí procesu zvaného fotosyntéza přeměňuje v buňkách zelených rostlin na složitější organické látky (konkrétně sacharidy). Jednoduché schéma fotosyntézy je uvedeno na obrázku 1. Takto připravené organické látky jsou posléze pozřeny býložravci, jejichž metabolismus je komplikovaně přemění na jiné organické sloučeniny. Následně masožravci pozřou těla býložravců a opět dochází ke složitým přeměnám. Naše společnost využívá jako hlavní zdroj organických sloučenin ropu, zemní plyn a uhlí (obrázek 2). Tyto suroviny mají svůj původ v době před mnoha miliony let. Nejedná se však o jiný zdroj organických látek, neboť tyto suroviny pochází z těl rostlin a živočichů, která podlehla rozsáhlým přeměnám. [3]