Osobnost můžeme charakterizovat jako vnitřní jednotu a strukturovanost duševního života jedince. Jednota není konečným stavem, nýbrž se může měnit, tudíž jej lze charakterizovat jako proces. Integrace osobnosti znamená, že funguje jednotně a celostně. Osobnost se může vyvíjet jak pozitivním směrem, tak i negativním, kdy může dojít až k jejímu rozpadu – dezintegraci. Osobnost nelze redukovat, funguje vždy v interakci všech svých složek a charakteristik.

Jáství

Termín jáství vyjadřuje vědomou koordinaci, integraci všech oblastí, které tvoří osobnost a vyjadřuje se zájmenem „Já“. Já je základem pro formování psychické rovnováhy, při poruše rovnováhy dochází ke ztrátě hodnoty osobnosti. Hlavní funkce Já: „vědomí jedinečnosti a odlišnosti od všeho ostatního světa, vědomí vlastní činnosti nebo účasti ve vnějším dění, vědomí identity i přes všechny změny a zvraty, které v časovém průběhu proběhly.“ [11] V osobnosti lze rozlišovat různé oblasti, které charakterizují různé stránky osobnosti. [11]

Osobnost zahrnuje duševní procesy (vnímání, myšlení, představování), stavy (emoce, pocit dobré nálady, trémy), vlastnosti (prudký, rychlý, nestálý). Všechny tyto aspekty nejsou samostatné, závisí na osobnosti. V jednotě s osobností jsou jejím projevem a výrazem. Osobnost lze charakterizovat jako organizovanou strukturu relativně stálých vlastností (rysů), které se dynamicky rozvíjí z vrozených dispozic individua v interakci se životním prostředím. Psychické vlastnosti osobnosti se projevují v jejím chování, jednání a činech, čímž se současně formují. Vlastnosti osobnosti se neustále vyvíjí. Osobnost a její vlastnosti jsou předpokladem, ale také výsledkem. V osobnosti lze rozlišovat různé oblasti, které charakterizují různé stránky osobnosti. Osobnost nelze redukovat na jednotlivé rysy. Strukturu osobnosti lze charakterizovat pomocí tří otázek: Co člověk chce? Potřeby, zájmy, hodnoty, motivace, ideály. Co může? Vlohy, nadání, schopnost. Jaký člověk je? Charakter, temperament. [16]