Obezitu rozdělujeme na dva typy - gynoidní (hruška) a androidní (jablko). Gynoidní typ
je charakterizován zmnožením  podkožního tuku zejména na hýždích a stehnech, vyskytuje se častěji u žen. Androidní typ je charakterizován hromaděním tuku v oblasti břicha a hrudníku a je častější
u mužů. U androidního typu je větší riziko kardiovaskulárních a metabolických komplikací. Mírné riziko je považováno u žen nad 80 cm obvodu pasu a vysoké riziko nad 88 cm obvodu pasu. U mužů je mírné riziko nad 94 cm obvodu pasu a vysoké riziko nad 102 cm obvodu pasu. Zvláštním typem obezity je iatrogenní Cushingův syndrom při farmakologické léčbě kortikoidy například
při onkologické, revmatologické nebo hematologické léčbě. Při tomto typu obezity se tukové rezervy hromadí na břiše, na trupu a šíji, přičemž končetiny jsou nepřiměřeně hubené. [8] [https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2005/03/03.pdf]

Příčiny obezity můžeme rozdělit na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Mezi ovlivnitelné příčiny řadíme nadměrný příjem energie versus nedostatečný výdej energie, hormonální a metabolické vlivy. Dále pak užívání léků, jako jsou psychofarmaka, glukokortikoidy, antikoncepce, psychosociální faktory, psychogenní faktory a špatné stravovací návyky. Neovlivnitelnými příčinami jsou genetické dispozice. Tam je minimálně z 50 % obezita podmíněna geneticky. Pokud jsou obézní oba rodiče, u potomka je pravděpodobnost obezity 80 %. Dalšími těmito příčinami mohou být genový defekt MC-4 R (geny regulující energetickou homeostázu), pohlaví a etnikum.

Obezitu můžeme určit několika metodami. První je Brocův index neboli ideální hmotnost = tělesná výška – 100. Druhý je index tělesné plnosti (Rohrerův index), kdy hmotnost v gramech je násobena 100 a výsledek je dělen výškou na třetí. Užívá se k určení hmotnosti zejména u dětí v pubertě. Třetí a nejužívanější je BMI Body mass index, kdy hmotnost v kilogramech je dělena výškou na druhou. Čtvrtou metodou je měření bioelektrické impedance. Při této metodě prochází tělem slabé elektrické proudění. Měření je založeno na skutečnosti, že elektrický proud prochází snadněji tekutinou v našich svalech než tukem. Proudění umožňuje měřit elektrický odpor těla. Podíl tuku na celkové hmotnosti u dospělých mužů s optimální tělesnou hmotností je 10 – 25 %, u žen s optimální tělesnou hmotností 18 – 30 %. S přibývajícím věkem se podíl tuku zvyšuje (i když je zachována stejná tělesná hmotnost). Za hranici obezity je u mužů považováno 30 %, u žen 35 % tuku v těle. [8]

Při obezitě jsou komplikace téměř ve všech tělesných systémech.

Kardiovaskulární systém je zatížen zvýšeným srdečním výdejem a cirkulujícím objemem krve, kdy každý kilogram tělesného tuku vyžaduje vzestup srdečního výdeje o 100 mililitrů za minutu. Dále dochází k hypertrofii myokardu se sníženou poddajností, snížené kontraktilitě myokardu, arteriální hypertenzi a zvýšené náchylnosti k arytmiím a srdečnímu selhání. Taktéž se vyskytuje až dvakrát vyšší riziko tromboembolických komplikací a až čtyřicetkrát zvýšené riziko náhlé srdeční smrti.

Respirační systém trpí snížením funkční residuální kapacity a plicní poddajnosti, a tím dochází ke zvýšené dechové práci a až čtyřikrát vyšší práci dechových svalů. Je vyšší produkce CO₂. Obézní častěji trpí restriktivní i obstruktivní plicní poruchou, syndromem spánkové apnoe a vyšším rizikem aspirační pneumonie.

Trávicí systém je zatížen gastroezofageálním refluxem, tvorbou žlučových kamenů, náchylností k pankreatitidě (zánět slinivky břišní), hiátové hernie a jaterní steatóze neboli ztučnění jater.

Postižení metabolického systému se projeví výskytem diabetu mellitu 2. typu a hypercholesterolemií (zvýšená hladina cholesterolu v krvi).

Pohybový systém se ozve velkou opotřebovaností kloubů, celkově sníženou pohyblivostí a kloubními záněty.

Kožní komplikace se projevují mykózami, striemi, záněty kůže, ekzémy. Hůře se hojí kožní poranění a pacienti jsou náchylní ke vzniku dekubitů.

Gynekologické komplikace u žen se projevují poruchami menstruačního cyklu, poruchami fertility a komplikacemi v těhotenství, jako je preeklampsie a eklampsie.

Obézní pacienti mají větší riziko nádorového onemocnění. Častěji se u nich objevuje nádorové onemocnění střeva, prsu, ledvin, děložní sliznice, prostaty a plic.

Psychosociální komplikace doplňují výše uvedené, a to ve společenské diskriminaci, sociální izolaci, depresích a v nízkém sebevědomí. [8]

Léčbu obezity můžeme rozdělit na konzervativní a chirurgickou (bariatrickou).

Nezbytnou součástí konzervativní léčby je spolupráce pacienta, kdy je nevyhnutelná změna jeho chování. Patří sem zejména změna stravování (redukční dieta, pravidelná strava), pohybová aktivita, kdy usilujeme o zvýšení výdeje nad příjmem. Vhodnou aktivitou je chůze, plavání, jízda na kole. Dále se doporučuje psychologický přístup a farmakoterapie. Ta spočívá v podávání antiobezitik, která buď tlumí chuť k jídlu (anorektika), nebo blokují účinek enzymu lipázy, která štěpí tuky, a tyto se pak méně vstřebávají v trávicím traktu a možná je komplexní lázeňská léčba.

Chirurgická léčba neboli bariatrická léčba obezity má více možností operačních zákroků. Jednou z možností je bandáž žaludku, kdy podstatou operace je „přiškrcení“ horní části žaludku takzvanou bandáží. Tento výkon se provádí laparoskopicky. Používá se silikonový kroužek, na jehož vnitřní straně je balonek, jehož objem lze regulovat vpichem speciální jehly přes kůži do komůrky v podkoží. Komůrka je spojena pomocí plastové hadičky s balonkem. U pacienta po prvních soustech jídla dochází k subjektivnímu pocitu, že má plný žaludek. Chuť k jídlu se nesníží, ale nedostavuje se pocit nezvládnutelného hladu. Další možností je Sleeve resekce žaludku neboli takzvaná tubulizace žaludku. Jedná se o restrikční laparoskopický operační zákrok, při němž dochází ke zmenšení žaludku o 70-85%. Ten se podélně po celé délce přeřízne a přešije tak, aby tvořil jenom trubici nebo rukáv. Ta část, která svou stavbou umožňuje výrazné roztahování a ve které jsou lokalizovány buňky produkující hormon hladu Ghrelin, je též odstraněna. Operací se nejenom sníží kapacita žaludku jako rezervoáru, ale výrazně se sníží, popřípadě vymizí pocit hladu nalačno. Gastrický bypass (přemostění) spočívá buď ve spojení žaludku se střevem, nebo připojením konce střeva ke stěně jiné části střeva. Posledním přemostěním je mini gastrický bypass. Ten je jednodušší konstrukce, kdy tenké střevo je svým bokem napojeno na zmenšený žaludek. Nevýhodou je, že žluč a pankreatické šťávy tečou přes žaludek. Jednou z novějším typem bariatrické operace je plikace žaludku. Při laparoskopické operaci  se zmenší objem žaludku tak, že jeho stěna se zahrne dovnitř a sešije. Tím se se omezí jeho kapacita a schopnost roztahovat se, což vede i k omezení možnosti přijmout větší množství jídla najednou. [8] [https://www.obklinika.cz/plikace-zaludku]

Nadváhy a obezity v dětském věku stále přibývá. Faktem je, že dětská obezita celosvětově narůstá a v civilizovaných zemích je hodnocena již jako epidemie. Jedním z důvodů jsou špatné stravovací návyky v rodinách, nesprávná skladba jídelníčku, životní styl a nedostatek pohybu. Zde nebývá příliš velká motivace rodiny změnit chod věcí a doporučení odborníků nemohou tento negativní vývoj často zastavit. Soustředěná a pravidelná práce s rodinou, která má alespoň základní snahu pozměnit navyklé jídelní a stravovací způsoby, má tak velkou šanci na úspěch a může dítě ochránit před významnými zdravotními riziky v budoucnu.

Další skutečností je, že i dětská obezita je spojená se závažnými zdravotními problémy. Již v dětském věku začíná záchyt rezistence na inzulín a z toho plynoucí diabetes mellitus 2. typu, hypertenze a ortopedických problémů. Plných 80% obézních dětí přejde do obezity v dospělosti. Nejúspěšnější léčba dětské obezity je na jejím počátku. Je nutné intenzivně vyhledávat děti s nadváhou již v předškolním věku a sledovat podrobně trend vývoje hmotnosti a včas zasáhnout, nejpozději však na počátku školního věku v době obvyklého nárůstu objemu tukové tkáně. Při preventivní prohlídce v pěti a sedmi letech by měl být jasně stanovený výživový stav pomocí percentilových pásem, která jsou určena pro dětskou populaci. Medicína zná pro toto věkové období jediného komplexního specialistu, a to pediatra.

Léčba dětské nadváhy a obezity patří nepochybně do rukou odborníků. Jejím hlavním cílem je odstranění původních nevhodných stravovacích a pohybových stereotypů i nastavení zásadní změny životního stylu. Při zjištění nadváhy nebo obezity by měl pediatr dítě odeslat k odbornému lékaři k vyloučení hormonální poruchy, například onemocnění štítné žlázy. Následně by měl směrovat rodiče do odborných obezitologických poraden, kde za pomoci odborníků, včetně nutričních terapeutů, budou společně s rodinou pracovat na vyřešení problému obezity. K tomu napomáhají také lázeňské pobyty, které probíhají pod dozorem lékaře, jenž sestavuje individuální program pro každé dítě. Program zahrnuje procedury, které zásadním způsobem napomáhají ke snížení nadváhy a ovlivňují psychiku dítěte. Dále jsou vhodné sportovní aktivity, které se realizují v rámci odpoledních programů, jako jsou vycházky do přírody, minigolf, volejbal a jiné. Samozřejmostí je vyvážená redukční dieta s dostatkem ovoce a zeleniny, ryb a dalších potravin, které se doma často opomíjí. Na začátku a na konci léčby dětské obezity zdravotníci dítě zváží na speciální váze, jež mapuje nejen počet kilogramů, ale také tělesný tuk, procento vody v těle, hmotnost kostí a svalů. Při lázeňském pobytu ve školním roce děti navštěvují školu, aby po návratu z lázní plynule a bez potíží navázaly na vyučování.

[https://www.detskaobezita.cz/, https://www.sanatoria-klimkovice.cz/cz/detska-obezita-lecebne-preventivni-program-pro-2/]

Otázkou však zůstává postoj rodiny, potažmo rodičů, zda si připustí, že jejich dítě má nadváhu nebo je již obézní.