Jednoduše lze rozdělit psychiatrická onemocnění na psychózy, kdy se objevují halucinace, bludy, rozpad osobnosti. Dále na demence, pro něž jsou charakteristické poruchy paměti či dezorientace. Mentální retardace (oligofrenie, slabomyslnost) jsou mentální poruchy či vrozené nízké IQ. Do úzkostných poruch spadají panika a psychosomatické stavy. Posledními jsou poruchy osobnosti a chování, jako nutkavé stavy, fóbie, sociální nepřizpůsobivost, mentální anorexie, bulimie, citová plochost, závislosti, lhářství, kleptomanie, hysterie či sexuální deviace.

Deprese je nemoc a projevuje se jako soubor duševních a tělesných příznaků, které nemusejí být vždy všechny přítomné. V mozku se nachází něco jako tak zvané náladové centrum. Není to ale určitá struktura, kterou by bylo možné vidět například na počítačové tomografii. Hlavní úlohu sehrává serotonin, noradrenalin a dopamin. Zkusme si toto centrum představit jako naši duševní baterku, která je normálně nabitá, má dost energie, ale v depresi je z různých důvodů „vybitá“.

Jedinec má hlad, žízeň a není schopen si namazat ani chleba, i když ho má vedle sebe. Většinou polehává, přestávají ho bavit činnosti, o které se dříve zajímal. Má problém s hygienou, nezvládne si umýt ani ruce. Uvnitř celého těla cítí nepopsatelný stav, jako kdyby měl čepici na mozku, mravenčení mozku, tlak v hlavě, svírání hlavy. Těžko přijímá negativní informace, i když se ho přímo netýkají a přitom se nemusí jednat o tragédie. Často bývá nemocnému ráno hůře a večer lépe, trpí sebeobviňováním. Nezvládá druhého dlouho poslouchat, i když se jedná o několik málo minut. Bez příčiny pláče, a přestože se může cítit trapně, nedokáže pláč zastavit. Je nervózní, chová se podrážděně, agresivně, může i „vybouchnout“. Nedokáže říct nahlas druhým, co chce či potřebuje, protože je to pro něj velmi náročné. Při neléčených stavech hrozí zvýšené riziko sebevraždy. Velkým problémem u deprese jsou vtíravé a obtěžující černé myšlenky, které depresivního člověka pronásledují téměř nepřetržitě. Člověk jim bohužel věří a často podle nich žije, nebo lépe řečeno, nežije svůj život. Jako příklad lze uvést myšlenky, že „to dopadne určitě špatně, jsem nemožný, nikdo mě nemá rád a všechno zkazím.“ Základními vlastnostmi těchto myšlenek je, že jsou úporné, vtíravé, obtěžují při všech činnostech a jedinec se nemůže díky nim soustředit na jiné věci. Léčba je pomocí antidepresiv, psychoterapie a psychohygieny. [http://www.dobrapsychiatrie.cz/deprese/deprese-a-jeji-lecba], [7]

Psychózy jsou nejzávažnějšími duševními onemocněními. Jde o širokou skupinu nemocí, která je charakteristická tím, že duševní stav člověka se zásadním způsobem změní  a současně si jí jedinec není vědom. Psychiatři říkají, že člověk - pacient je k onemocnění nekritický. V akutním stadiu nemoci může být pacient dokonce nebezpečný sobě nebo někomu druhému. Nemoc vážně zasahuje téměř do všech oblastí života (osobního, pracovního, studijního, sociálního) a život v průběhu jejího trvání zcela znehodnocuje.

Schizofrenie je celoživotní onemocnění s genetickou vazbou. Vzniká poruchou přenosu signálů mezi dopaminovými receptory a serotoninu (neurotransmitery neboli hormony štěstí). Selhávají myšlenkové procesy a emoce. Projevuje se bludnými představami, halucinacemi, poruchami sociálního chování, neadekvátní asociací, což jsou pozitivní symptomy. Ztráta motivace a emocí jsou negativní symptomy. Dále progreduje rozpad osobnosti, projevy katatonie (ztuhlost), parafrenie (kdy slyší hlasy). Schizofrenie se vyskytuje stejně často u žen i u mužů. Rozdíl je pouze v tom, kdy se onemocnění projeví. U mužů je to nejčastěji mezi 15 až 25 lety, u žen naopak nemoc propukne spíše ve věku 25 až 35 let.  Jedná se navíc o onemocnění epizodické, které se objevuje v psychotických krizích neboli atakách. Podle příznaků se jednotlivé typy schizofrenie rozlišují, například na paranoidní nebo katatonní. Aby však mohla být schizofrenie s určitostí diagnostikována, příznaky musí trvat alespoň jeden měsíc.

Pro vznik schizofrenie je zapotřebí dvou hlavních momentů, a to určitá dispozice a také spouštěč, který onemocnění aktivuje. Mezi hlavní příčiny patří například zvýšená hladina dopaminu nebo noradrenalinu v mozku. Svou roli ale může hrát při vývoji schizofrenie dědičnost nebo některá virová onemocnění, která mohou poškodit mozek. Spouštěčem také bývá alkohol, marihuana či další drogy. Léčba spočívá v užívání neuroleptik (antipsychotik), elektrokonvulzivní terapii, psychologické a sociální intervenci. [https://zdravi.euro.cz/leky/schizofrenie-priznaky-lecba/], [http://www.dobrapsychiatrie.cz/psychozy/co-to-jsou-psychozy], [7]

Bipolární afektivní porucha (maniodeprese) se projevuje výraznými změny nálad, sklony k agresivitě, násilí, sexuální promiskuitě, nerozvážnému utrácení peněz či ztrátě sociálních zábran. Pro nemocné jsou charakteristické výkyvy nálad od mánie po hypománii a od deprese k subdepresi. Bipolární porucha má dědičný základ a na jejím vývoji se podílí i dlouhotrvající stres. Léčí se psychofarmaky, kterými se udržuje nálada v rovině, antipsychotiky, elektrošoky a kognitivně behaviorální terapií. [8]

Na webovém portálu lidovky.cz byl v září 2015 zveřejněn zajímavý článek o možnostech předzvěsti bipolární afektivní poruchy u dětí.

Korsakova alkoholická psychóza se projevuje jako delirium tremens, halucinace, poruchy paměti (vštípivost). Ženám se často rodí děti s fetálním alkoholovým syndromem (FAS).

Laktační (poporodní) psychóza. Již z názvu vyplývá, že k ní dochází u žen po porodu. Příčinou jsou buď vrozené dispozice, nebo nevyvážené hladiny hormonů a nedostatek spánku. Projevuje se výkyvy nálad, depresemi, poruchami soustředění, výpadky paměti, silným rozrušením, změnami ve vnímání času, halucinacemi. Trvá 2-12 týdnů a je zde riziko sebevraždy či poškození dítěte.

Klimakterická psychóza je typická u žen v období menopauzy. Projevuje se změnami nálad, nerozhodností, podrážděností a sehrává zde vliv ostatních faktorů, jako je vypadávání vlasů, kožní změny, zvýšení hmotnosti. [7]

Projevuje se poruchami paměti, myšlením, orientací, chápáním, počítání, učení, řeči a úsudku. Příčiny jsou vaskulární, kdy je aterosklerotická příčina. Sekundární příčinou může být nadužívání alkoholu, léků, infekce centrální nervové soustavy, neléčená epilepsie, trauma hlavy. Poslední příčinou je Alzheimerova choroba.

U vaskulární demence záleží na počtu atak a na lokalizaci v mozku. Je zde porucha kognitivních funkcí (zapomnětlivost, myšlení). Dále egocentrismus, podezřívavost, emoční labilita. Je však zachován pohled na příčinu nemoci. Prioritní je léčba průvodního onemocnění (například stav po mozkové příhodě), podávání vysokých dávek vitaminu C a E.

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku projevující se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku (zejména v mozkové kůře a hipokampu). Ty jsou patrny ve výsledcích z počítačové tomografie. Má plíživý začátek s pomalou deteriorací (úpadkem osobnosti). Vždy se musí vyloučit jiná příčina, například hypotyreóza, hyperkalcemie, nedostatek vitaminu B12, niacinu, neurosyfilis, subdurální hematom. Diagnostikuje se také testy kognitivních funkcí. Důvod vzniku není dodnes znám, ale velkou úlohu sehrává genetika. Trvání příznaků musí být alespoň po dobu šesti měsíců. Příznaky jsou tytéž jako u klasické demence, tj.degenerativní onemocnění mozku, ale navíc jsou přítomny paměťové omyly Nemocný se ptá stále na stejné věci nebo stejné věci dokola opakuje, objevuje se ztráta soudnosti, poruchy orientace (bloudění, odhad času), poruchy řeči (obsahová chudost, věty ztrácí smysl, je absence pojmenování předmětů), dochází k stálému opakování pohybů, poruše sebeobsluhy, hrubé formě chování, vyjadřování, paranoidnímu chování či obraně agresí. Nemocný není schopen obsluhovat běžné domácí přístroje, dokonce telefon se může stát nezvládnutelným problémem. Alzheimerova choroba je progresivní onemocnění. To znamená, že její příznaky se neustále zhoršují. Zpočátku je nemocný ještě schopen postarat se sám o sebe jen s mírnou dopomocí při řešení obtížnějších úkolů, například při řešení finančních záležitostí. S rozvojem nemoci však ubývá činností, které není schopen zvládnout sám bez cizí pomoci. V nejtěžším stádiu Alzheimerovy choroby již není schopen se ani samostatně najíst, nedodržuje hygienické návyky, může se pomočovat. Stává se tak zcela závislým na péči okolí.

Léčba spočívá ve farmakologické léčbě, zejména ginko-biloby v časných stadiích nemoci, kognitiva, nootropika, vitaminy a samozřejmě léčba polymorbidity dle individuálního stavu. V současné době se nabízí i možnost biologické léčby, ale její schválení není jednoduchou záležitostí. Nefarmakologická léčba spočívá v trénování paměti, bazální stimulaci, úpravě jídelníčku i pitného režimu. Důležité je zajištění důstojných podmínek pro nemocného, rehabilitace, ergoterapie. Jedinec umírá destrukcí životních funkcí ulehnutím na lůžko, kdy příčinou bývá často infekce. Tato nemoc není nemocí pro nemocného, ale zejména pro okolí. Péče o nemocného v domácím prostředí je velmi náročná. Institucionální péče nabízí stacionáře denní, týdenní či domovy se zvláštním režimem. [7]

Alzheimer centrum na svém webovém portálu podporuje lidi, u jejichž blízkých se tato choroba objevila. Citujeme vybrané pasáže:

Mezi poruchy osobnosti a chování patří impulzivní poruchy jako je pyromanie, kleptomanie, patologické hráčství. Fobickými poruchami jsou sociální fobie, agorafobie (strach z otevřených prostorů), specifické (izolované) fobie. Poruchy sexuální preference zahrnují pedofilii, fetišismus, voyerství, exhibicionismus. Jako porucha sexuální identity je řazen transsexualismus. Obsedantně nutkavé poruchy jsou typické vtíráním myšlenek, rituály. Disociálními konverzními poruchami jsou útěky, amnézie. Somatoformní porucha je hypochondrie. Poruchou příjmu potravy je mentální anorexie, bulimie. Afektivní porucha je dlouhodobá porucha nálady. Patologické závislosti zahrnují například alkohol, drogy, počítačové hráčství, workoholismus, nomofobii (závislost na mobilním telefonu). [7]

Závislost na návykových látkách je jedna z duševních poruch, které vznikají v důsledku užívání těchto látek. Porucha se vyvíjí postupně, v průběhu měsíců a let. Rychlost rozvoje záleží na druhu návykové látky, dávkách, frekvenci užívání či na způsobu aplikace. Taktéž rozhoduje věk uživatele, jeho tělesný a psychický stav či sociální zázemí. Obecně platí přímá úměra, že čím mladší člověk začíná užívat návykové látky, tím rychleji se závislost rozvíjí a tím jsou častější komplikace.

Většina lidí se narodí jako abstinenti od návykových látek. To znamená, že s těmito látkami nemají žádnou zkušenost. V období raného dospívání děti často začínají zkoušet užívat různé typy drog. Většinou je to v partě kamarádů, kterým se chtějí vyrovnat. Chtějí zažívat něco mimořádného a jsou zvědavé na účinky různých látek. Nejčastějšími drogami jsou tabákové cigarety, alkohol, marihuana. Tyto děti mají buď problémy ve škole, v rodině, nebo se nudí. Vše, co děláme v oblasti užívání návykových látek opakovaně a často, nám škodí. Proto část z těchto dětí nastupuje na cestu závislosti. Užívání drogy se stává součástí jejich životního stylu. Když se dostávají do zátěžové situace, mívají obtíže s jejich zvládáním a tak často sáhnou po „známé“ droze.

Jestliže pokračují v užívání návykových látek dál, začínají mít problémy. Nejprve to bývají problémy v rodině. Přestávají se svými blízkými mluvit nebo se hádají, chovají se jinak než dřív. Jsou nervózní, agresivní slovně nebo i fyzicky, nebo naopak apatické ke všemu, co se kolem nich děje. Nedodrží to, co slíbily, lžou, podvádějí, chodí pozdě nebo berou peníze rodičům. Další problémy mají ve škole nebo v zaměstnání. Chodí pozdě, jsou nesoustředěné a někdy jsou pod vlivem návykové látky přímo ve škole. Mívají i zdravotní problémy, například záněty žaludku, poškození jater, srdeční arytmie, vysoký krevní tlak, žloutenku nebo místní kožní záněty. Po psychické stránce mohou trpět depresí, mají vidiny a někdy jsou zvýšeně vztahovačné až podezíravé. Tato poškození zdraví vyplývají i z toho, že často volí rizikovější způsob aplikace. Například u stimulačních látek přejdou od šňupání k nitrožilní aplikaci. U alkoholu místo piva začnou pít tvrdý alkohol. Přestává jim záležet na tom, jak je vidí okolí a návykovou látku užívají v nevhodných situacích a na nevhodných místech, dokonce přímo ve škole nebo v práci, před důležitým jednáním nebo po hádce s partnerem.

Na konci této cesty je závislost na návykové látce. V tomto stadiu již člověk látku užívá velice často, někdy denně nebo v různě dlouhých epizodách. Když začne pít, neví kdy přestat. Často se dostává do spirály, kdy se jen stará, aby měl peníze na návykovou látku, užil ji a na krátký okamžik zažil její omamný účinek. Potom prožívá odvykací příznaky, které jsou mnohdy velice nepříjemné, a tak se je snaží zmírnit užitím znovu stejné látky nebo nějaké její náhražky. Jeho organismus se již stává vyčerpaným dlouhodobým užíváním návykových látek. Játra mohou být natolik poškozena, že nedokáží odbourávat alkohol jako dříve a závislému stačí již menší dávka alkoholu k tomu, aby začal pociťovat jeho účinky. Často si již začíná uvědomovat, že má problém s pitím alkoholu nebo užíváním jiných drog. Pokouší se jejich užívání zastavit, ale daří se mu to jen na krátký čas a pak znovu velice rychle „vpluje“ do již zmíněného kolotoče. Ztrácí své koníčky a zájmy, kamarády, všechny nejbližší. Někdy se dostane až do situace, kdy „odhazuje“ všechny své společenské zásady a porušuje tím zákony, například řídí pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek, loupí, krade nebo zpronevěřuje peníze. Nakonec zůstává sám a na samém dně.

Závislost se může začít rozvíjet v kterémkoli věku a nikdo z nás nemůže vědět, jaký má potenciál ke vzniku závislosti na návykových látkách.

Část dne děti tráví ve škole. Tam je vhodná nespecifická prevence ve formě nabídky trávení volného času, práce s kolektivem, předcházení šikany. Vhodné jsou i besedy v rámci specifické primární prevence. Velký význam má společnost. Stanovuje zákony a vymáhá jejich dodržování, například neprodávat alkohol a cigarety dětem mladším 18 let. Může ovlivnit i sdělovací prostředky, aby nepropagovaly pití alkoholu a kouření, a naopak aby prezentovaly abstinenci jako normální životní styl.

U lidí, kteří již nějaký problém s užíváním drog mají, je důležité zasáhnout co nejdříve, než dojde k nevratnému poškození jejich zdraví a jiným sociálním problémům či protizákonnému jednání. Problémoví uživatelé nebo jejich rodinní příslušníci mohou přijít do K-center, která jsou anonymní, dostanou zde potřebné informace a je jim nabídnuta pomoc. Další možností je zajít do psychiatrické ambulance nebo specializované ambulance pro léčbu návykových nemocí, kde je provedeno odborné vyšetření, posouzení stavu a navržena potřebná forma léčby. Ta spočívá hlavně v psychoterapii a sociální práci. Důležitá je i pracovní terapie, sportovní aktivity či vhodné využívání volného času. Farmakoterapie je jen omezená, například při zvládání odvykacího stavu nebo při zdravotních komplikacích spojených se závislostí, či u lidí, kteří mají navíc ještě depresi, úzkostné a panické stavy. [http://www.plhb.cz/content/zavislost-na-navykovych-latkach]