1.6
Onemocnění žlučníku a žlučových cest
Zajímavost
„Kdoví proč je jaro pravou žlučníkovou sezonou: zrovna v tomto období se nejvíc kroutí a bolí. Na vzniku a rozvoji nemocí žlučníku se podepisují psychosomatické faktory a především strašák naší doby – stres. O lidech, které trápí žlučník, se často mluví jako o žlučovitých. K okolí jsou nevlídní, stále se kaboní, neumějí se usmát a uvolnit, mívají i nažloutlou pleť. Podle východní medicíny žlučník řídí lidská rozhodnutí! Ukvapená rozhodnutí a zejména zlost a zloba prozrazují nadbytek žlučníkové energie čchi, zatímco projevem disharmonie a slabosti čchi je nerozhodnost provázená obavami. Žlučník k životu zásadně nepotřebujeme, ale v těle má smysl: umožňuje uskladnit větší množství žluči a tu uvolnit při náhlém příjmu většího objemu tuků. Po odstranění žlučníku se žluč ve žlučovodech tvoří nadále, ale v malých dávkách, a vylučuje se neustále. Proto se musí jíst často a střídmě. Při opaku se dostaví nepříjemný průjem.“ [https://zena.aktualne.cz/zdravi/sezona-zachvatu-zlucnik-se-brani-stresu/r~i:article:738919/]
1.6.1
Cholelitiáza
Souhrn
Jedná se o přítomnost kamenů ve žlučových cestách obecně. Pokud se kamínky vyskytují ve žlučníku, mluvíme o cholecystolitiáze. Při nálezu kamenů v choledochu jde o choledocholitiázu, kterou rozdělujeme na primární, když vznikají ve žlučovodech a sekundární, pokud konkrementy do choledochu vycestovaly ze žlučníku.
Žlučové kameny (konkrementy) jsou nejčastěji cholesterolové. Žluč je nasycená cholesterolem, proto mají žlutou barvu a jsou nejčastěji přítomny ve žlučníku.
Pigmentové konkrementy vznikají ve specifických klinických situacích, jako jsou hemolytické stavy, jaterní cirhóza, dlouhodobá parenterální výživa a ve vyšším věku. Při infikované žluči mají černou barvu a vyskytují se rovněž ve žlučníku.
Smíšené kameny mají hnědou barvu a mazlavou konzistenci. Jsou složené hlavně z kalciových solí, bilirubinátu, palmitátu nebo stearátu. Vyskytují se nejčastěji ve žlučovodech.
+
Obr. 9. Žlučové kameny ve žlučovodu
Diagnostika se opírá se zejména o zobrazovací metody. Spolehlivou diagnostikou je sonografické vyšetření, které kromě průkazu konkrementů hodnotí i kontrakční schopnost žlučníku. Lékař podle potřeby zvolí metodu počítačové tomografie. Pro choledocholitiázu je opět indikováno sonografické vyšetření se zhodnocením šíře žlučovodů.
Suverénními metodami jsou MRCP (magnetická rezonanční cholangiopankreatografie) a ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie), které slouží především jako terapeutická metoda pro PST (papilosfinkterotomie) a odstranění konkrementu košíčkem Dormia či k zajištění drenáže implantací stentů. [21] [18] [8]
Léčba
- Chirurgická léčba, kdy se nejčastěji využívá laparoskopické odstranění žlučníku (cholecystektomie).
- Konzervativní léčba se uplatňuje v případě akutních komplikací, jako je cholecystitida, kdy se podává parenterální výživa a parenterální antibiotická léčba. V případě progrese peritoneálního dráždění je nutná chirurgická intervence. Choledocholitiáza se nejčastěji řeší ve většině případů endoskopickou metodou, případně litotripsií (drcení kamenů rázovou vlnou). [16] [22]
1.6.2
Biliární kolika
Souhrn
Jde se o soubor příznaků tvořený nejčastěji protrahovaným bolestivým syndromem u symptomatické cholecystolitiázy, který je nejčastěji způsoben průchodem kamene žlučovými cestami.
Projevuje se typickou kolikovitou bolestí vznikající za několik hodin po jídle. Ta má zprvu stálý, později postupně zesilující a zeslabující charakter, lokalizována je do nadbřišku. Později se bolest propaguje od pravého podžebří pásovitě pod pravou lopatku. Obtíže provází intenzivní nauzea a časté zvracení. Po odeznělé biliární kolice přetrvává obvykle nauzea a nechutenství i několik dnů.
V případě, že intenzivní bolest trvá více jak 12 hodin, je potřeba pomýšlet na zánět slinivky břišní, hydrops žlučníku (nahromadění tekutiny ve žlučníku) nebo obstrukční ileus. [16] [18]