Kapitola7
Parenterální výživa
Definice
- Totální PV, je aplikovaná samostatně, jako jediný zdroj výživy.
- Částečnou (parciální) PV, která je aplikována jako doplnění výživy perorální nebo enterální. [2]
Indikace PV je pro zapamatování jednoduchá. Týká se pacienta, kdy on sám výživu:
- NECHCE. Týká se převážně seniorů, osob s anorexií a při malnutrici.
- NESMÍ. Po operačních výkonech (převážně na GIT) nebo pokud je zákaz součástí léčby, při zánětlivých střevních onemocnění (Crohnova choroba, ulcerózní colititida, průjmová onemocnění) či při akutní pankreatitidě.
- NEMŮŽE. V předoperační a pooperační péči, u polytraumatických stavů, septických stavů, těžké novorozenecké nezralosti, u popálenin, u vrozených vývojových vad GIT.
Dělení PV podle způsobu podání
Kanylace (zavedení kanyly) centrálního žilního řečiště je s použitím centrálního žilního katétru a zajišťuje vstup do centrálního žilního řečiště povodím horní nebo dolní duté žíly. Přednost se dává zavedení katétru horní dutou žílou. Při zaváděná využíváme tak zvanou Seldingerovu metodu (postup). Nejčastěji se kanyluje véna jugularis interna (vnitřní hrdelní žíla), véna subclavia (podklíčková žíla) nebo u dětí véna femoralis (tříselná).
Tímto přístupem můžeme podávat vysokoosmolární roztoky, 40% glukózu a koncentrované roztoky aminokyselin. Nejčastěji využíváme systém All – in – one (vše v jednom). Zastoupení mikronutrientů ve složení PV je dáno výsledky laboratorních testů. Složení a koncentrace makronutrientů určuje nepřímá kalorimetrie (viz níže). CŽK zavádí pouze lékař, kdy sestra připraví sterilní stolek s pomůckami.
+
Obr. 25. Centrální žilní katétr
+
Obr. 26. Příprava sterilního stolu pro zavedení centrálního žilního katétru
+
Obr. 27. Zavedený centrální žilní katétr
Vstup do periferního žilního řečiště zajištujeme v převážné většině na horních končetinách, výjimečně na dolních končetinách. Periferní PV je podmíněna aplikací roztoků glukózy do maximálně 15% koncentrace roztoků, což odpovídá 775 mosmol/l. Aminokyseliny do maximálně 5% koncentrace a obecně infuzní roztoky s osmolalitou maximálně 800–900 mosmol/l. Periferní žilní vstup volíme, pokud délka výživy nepřesáhne 5 dní. Pokud je nutné živit parenterálně déle, volíme centrální žilní katétr. U periferního žilního katétru využíváme systém multibottle (jednotlivé infuzní lahve s výživou) nebo periferní all – in- one vaky. PŽK zavádí sestra a délka zavedení nesmí překročit dobu 72 hodin. Poté se musí PŽK zavést do jiné periferní žíly.
+
Obr. 28. Periferní žilní katétr
©
Tento obrázek nemůže být z licenčních důvodů začleněn přímo do materiálu. Na obrázek se můžete podívat ZDE.
Obr. 29. Zavedený periferní žilní katétr
+
Obr. 30. All-in-one vak
- Intraoseální vstup
Používá se při nemožnosti jiného žilního přístupu. Setkáme se s ním hlavně v přednemocniční péči. Provádí se speciální pistolí, nástřelem do kosti nebo manuálně šroubovitým pohybem. Výhody toho přístupu jsou, že kostní dřeň dlouhých kostí je bohatě zásobená sítí cév, dřeňová dutina obsahuje nezkolabovatelné žíly, roztok aplikovaný do dřeňové dutiny je velmi rychle odveden do centrálního řečiště a dávkování léků je identické jako u žilní aplikace. [2] [22] [18]
Dělení PV dle času:
- Krátkodobá, kdy parenterální výživa není podávána déle než dva týdny.
- Dlouhodobá, kdy PV je podávána déle než dva týdny.
Komplikace PV:
- V souvislosti se zavedením žilního vstupu se může stá: propíchnutí žíly, paravenózní (mimo žílu) aplikace infuze, vzduchová embolie, zánět a trombóza v místě vpichu. Při zavádění CŽK do podklíčkové žíly může dojít také k pneumotoraxu. U dlouhodobě zavedených katetrů hrozí trombóza, infekce až katétrová sepse.
- V souvislosti s podáváním PV může docházet k nedostatečné nutrici nebo naopak k Overfeeding syndromu, což je soubor metabolických komplikací při předávkování živinami, dále k přetížení krevního oběhu tekutinami nebo k poruše trofiky a funkce střeva. [2] [18][22]
Zajímavost
Kalorimetrie je metoda zabývající se měřením tepla. V medicíně nachází kalorimetrie široké uplatnění. Vychází z předpokladu, že veškerá energie je v těle nakonec přeměněna na teplo. Proto se může měřit energetický požadavek organismu a určovat energetické hodnoty makronutrientů. V praxi se používají kalorimetrické přístroje na metodu nepřímé kalorimetrie. Přístroj vypočítává respirační kvocient a na jeho základě kalkuluje aktuální metabolickou potřebu nemocného a poměr živin (v procentech a v gramech na den). Po zadání hodnoty dusíku v moči a základních antropometrických ukazatelů přístroj vypočítá tělesný povrch a podle Fleischovy rovnice vypočítá bazální metabolickou potřebu. Dále také poskytne údaje o % rozdílu mezi BMI a aktuální metabolickou potřebou či nebílkovinný RQ (metabolizované bílkoviny). Testy jsou prováděny metodou pomocí kanopy, s obličejovou maskou nebo s volitelným příslušenstvím u pacientů připojených na umělou plicní ventilaci na jednotkách intenzivní péče. Metodou nepřímé kalorimetrie se stanovují nutriční diety a slouží k hodnocení, diagnostice a monitorování léčby. Umožňuje individuálně modelovat denní dávky makronutrientů (sacharidů, tuků a bílkovin) pacientům a předejít tak podvýživě. [https://www.wikiskripta.eu/w/Kalorimetrie]