Z pohledu psychologie jsou charakteristické stavy a procesy, které spočívají v osamostatňování se. V této etapě života je to nejvýraznější. Dítě již bez problému chodí, běhá, proto není v procesu poznávání okolí odkázáno na rodiče. Také se učí samostatně oblékat, svlékat, umývat se a jíst lžičkou. Rychlost je však závislá na míře emancipace podporující vývoj a na míře potřeby jistoty, která však vývoj brzdí. Další je rychlý rozvoj řeči. Na počátku období dítě zvládá v průměru 25 slov, ve třech letech je to asi 1000 slov. Patrný je rozvoj symbolického myšlení, kdy často vídané obrazce a objekty dostávají jména a ke konci období dochází ke kategorizaci (kočka není jen rodinná kočka, ale jakákoli kočka). Dítě se učí hygienickým návykům, jako je smrkání, vědomá kontrola a regulace vyměšování. Potřeba tělesné aktivity je v tomto období důležitá. Při jejím nedostatku (například při nemoci či nevšímavosti rodičů) dochází k vnitřnímu napětí, které může vyústit ve výbuchy vzteku nebo k fixaci určitých neurotických návyků, jako je okusování nehtů nebo kývání se v sedu. Charakteristický je dětský prezentismus neboli vnímání času a prostoru, kdy dítě nechápe význam minulosti ani budoucnosti. Pro něj jen přítomnost. Stejně tak nechápe, co je vesnice, stát, město. Vnímá jen domov, zahradu, to jest pouze místa, které zná nebo kde žije. Pokračuje autonomizace v podobě období vzdoru. Ve 2 letech se již dítě pojmenovává, kdy se považuje za „JÁ“, za samostatnou lidskou bytost. Odmítá skoro vše, s čím přijdou druzí lidé, a tak se ubezpečuje o své identitě. Začíná etapa "JÁ SÁM". K utváření prototypů dochází v interakci s rodiči. Hraním se dítě učí vzorcům jednání i chování a akceptuje normy chování. Signálem pro druhé, že dítě určitou normu pochopilo, je přítomnost studu, pokud danou normu poruší a někdo ho za to napomene. [https://www.studium-psychologie.cz/vyvojova-psychologie/4-batole-predskolni-vek.html]

Z hlediska růstu se mění poměry délky trupu a končetin, které rostou rychleji něž trup. Dochází k uzávěru velké fontanely (asi v 18. měsíci). Ve třech letech má již dočasný (mléčný) chrup, který čítá 20 zubů. Klíčovými body psychomotorického vývoje batolete jsou 18. a 24. měsíc a 2. až 3. rok jak z pohledu hrubé, jemné motoriky, tak i socializace. Rizikem v tomto období jsou zejména úrazy související s pohybem, popáleniny, otravy, jelikož batole strká do úst vše, co najde (tablety, bobule, ředidlo v náhradní láhvi). Dalšími riziky jsou infekce horních cest dýchacích, které souvisí s návštěvou dětského kolektivu (školky). [10]

FK jsou nejčastějším nervovým záchvatem a představují až 40% prvních křečových stavů. Musí však splňovat pět kritérií pro diagnózu FK.

V tomto případě se jedná o nekomplikované FK. Záchvat se objevuje při prudkých změnách tělesné teploty nejen směrem vzhůru, ale i při jejím náhlém poklesu (chlazení při horečce). Začíná poruchou vědomí, následuje krátká tonická křeč (napětí celého těla) a následuje fáze klonická (záškuby). Většinou k zástavě dechu nedochází a záchvat sám odezní. Dítě je spavé. Prognóza je příznivá a není prokázána žádná vazba na vývoj epilepsie. Nutná je však prevence, kdy při dalším vzestupu tělesné teploty by měli rodiče podat Diazepam buď v rektální, nebo tabletové formě dle indikace pediatra. Po atace FK se neporučuje očkovat živými vakcínami nejméně šest měsíců. Komplikované FK mají již horší prognózu, jestliže například u dětí došlo ke křečím při nižší tělesné teplotě, délka trvání křečí byla delší než 15 minut a opakovaly se během jednoho dne. Je zde následný neurologický nález a léčba je závislá na změnách EEG (elektroencefalogram). [10]

Afektivní záchvaty (AZ) postihují děti ve věku dvou až čtyř let a jedná se o vůlí ovlivnitelné reakce na nepříjemné nebo nechtěné podněty, jako je vzdor (sedne si a nechce jít), bolest (při odběru krve) či vztek (něco se mu nechce koupit). Záchvat začíná zlostným křikem a končí apnoickou pauzou (bezdeší), při které dítě promodrá a v důsledku hypoxie mozku může vést k tonickým křečím. Tyto záchvaty nejsou nebezpečné a postupně s věkem vymizí. Ze záchvatu lze dítě vyvést silnějším impulzem, například hlasem nebo osprchováním studenou vodou. Při bezdeší se provede úder mezi lopatky, které vyvolá reflexní vyheknutí s návratem dechové aktivity. AZ nezanechávají následky a jsou spíše výchovným problémem. [10]

Jedná se o charakteristické období pro přivykání si na stravu dospělých. Není však dobré učit dítě stravovacím zlozvykům nezdravého stravování v rodině. Naopak důsledné dodržování nutričních zásad může pozitivně ovlivnit budoucí fyzický, ale také psychický vývoj dítěte.

Do stravovacího režimu batolete se promítá již negativismus. Batole nám začíná odmítat některé potraviny. Dítě do konzumace nenutíme, ale potraviny mu opakovaně nabízíme. Stále je důraz kladen na poměrně vysokou potřebu bílkovin a tuků. [6]

U dětí hlídáme také optimální vyprazdňování. Pokud se střevo spontánně vyprazdňuje méně často než každé 2 – 3 (někdy až za 4) dny, jedná se nejčastěji o zácpu. Zjišťujeme základní nutriční data, jako je:

Co působí proti zácpě: