Edukace – souhrnně označuje tradiční pojem „výchova a vzdělávání“. Je to proces, při kterém dochází k předávání a osvojování nových poznatků, návyků a dovedností.

Reedukace – je následná edukace, při které dochází ke kontrole a korekci edukace předcházející a prohloubení vědomostí a dovedností.

Edukant – obecně kterýkoliv objekt učení, tj. ten, kdo se učí (pacient, klient, rodinný příslušník, veřejnost).

Edukátor – obecně kterýkoliv aktér vyučování či jiné edukační aktivity, tj. ten, kdo vyučuje (lékař, sestra, nutriční terapeut, psycholog, fyzioterapeut).

Edukační program – vymezuje obsah, rozsah, dále stanovuje konkrétní podmínky edukace,

délku, formy a časový plán, podmínky přijímání účastníků, příp. výstupní požadavky.

Edukační konstrukty – jsou všechny prostředky, které ovlivňují reálný edukační proces.

Edukační cíl – výsledek, ke kterému edukací směřujeme. Podle zaměření cíle na určitou oblast psychiky edukanta lze rozdělit na kognitivní, psychomotorické a afektivní.

Cíl kognitivní – zahrnuje oblast vědomostí a intelektuálních schopností. Tyto cíle při vzdělávání převažují, bývají označeny jako vzdělávací cíle.

Cíl afektivní – řeší oblast citů, postojů a hodnot ve vztahu k edukační diagnóze, ke své nemoci či ke zdraví obecně.

Cíl psychomotorický – zaměřuje se na získání a rozvoj způsobilostí a dovedností něco napodobit, samostatně zrealizovat, rozhodnout apod.

Motivace – stav připravenosti ke změně, touha po změně. Je to proměnlivý faktor, který lze ovlivnit.

Verbální komunikace – komunikace pomocí jazyka a řeči.

Neverbální komunikace – komunikace beze slov, jinými slovy řeč těla, využíváme ji především ke sdělení vlastních postojů a emocí, jako sympatie, strach, rozladění apod.

Gestikulace – pohyby těla, zejména rukou, doprovázející řeč.

Komunikační prostředí – prostor, kde se edukace odehrává, a podněty, které z něj vycházejí.

Komunikační kontext – kontext psychologický, sociální i kulturní, jde o vykreslení celkového rámce, ve kterém komunikace probíhá.

Komunikační šumy – faktory, které přímo či nepřímo ovlivňují negativně edukaci, např. hluk, porucha výslovnosti, psychické rozpoložení aj.

Komunikační bariéry – překážky, které komplikují, až blokují komunikaci, jejich příčiny jsou rozmanité.

Empatie – schopnost vcítit se do toho, co druhý člověk prožívá, pochopit jeho zkušenosti.

Aktivní naslouchání – komunikační dovednost, kdy posluchač pozorně sleduje výpověď. Snaží se porozumět obsahu a bere v potaz pocity vyprávějícího. Své porozumění a vcítění dává najevo verbálně i neverbálně.

Zrcadlení – reflektování pocitů a emocí jiného jedince, jejich vyjádření.

Parafrázování – vlastními slovy, jiným způsobem, předložit fakta sdělená edukantem.