Kapitola3
Edukace pacienta s IBD
„Změna je spojená s učením a učení jde pomalu. I když jste mimořádně nadaní, trvá dlouhá léta, než se stanete velkým operním zpěvákem nebo zpěvačkou.“ Jonas Ridderstrale,1966
Z pohledu nutriční terapie nabízí idiopatické střevní záněty pestrou paletu nutričních přístupů, možností a doporučení. Změna životního stylu, úprava nevhodných stravovacích návyků a dodržování dietních doporučení mohou pacientovi pomoci na cestě k remisi. Pacient, který má informace, zná podstatu a průběh své nemoci, ví, co mu může pomoci a co ublížit, je aktivní a lépe spolupracuje na zlepšení svého stavu. Vedení klienta k samostatnosti a péči o sebe, k umění činit správná rozhodnutí a být motivován ke spolupráci, je klíčové. Vždy záleží na způsobu podání informací a na vnímavosti a spolupráci zúčastněných. I z tohoto důvodu je kladení důrazu na samotnou intervenci a její připravenost (stanovení edukační diagnózy) stejně důležité, jako nutriční zhodnocení a vymezení nutričního problému (stanovení nutriční diagnózy).
V oblasti edukace jedince, ale i jeho rodiny, se setkáváme s pojmy adherence a compliance. Tyto termíny se využívají k popisu chování nemocných ve vztahu k daným doporučením.
Poznámka
Compliance a adherence se týkají míry dodržování doporučených léčebných postupů. Pojem compliance bývá spojován spíše s ochotou nemocného podvolit se odborným doporučením.
Existuje mnoho faktorů, které určují nízkou adherenci k léčbě. Některé z nich nelze ovlivnit, např. osobnost pacienta, pohlaví, věk, kognitivní schopnosti apod. Předpokladem úspěchu při zlepšování adherence nemocných je porozumění své nemoci, pochopení principu léčby a přijetí zodpovědnosti. Edukace má vždy lepší výsledky, pokud edukátor efektivně nastaví cíle edukace, používá názorné pomůcky a dodržuje pedagogické principy při osvojování nových vědomostí, dovedností a návyků.
Souhrn
Za základní edukaci lze považovat takovou, kdy edukátor pomáhá edukantovi v osvojování určitých vědomostí, poznatků, dosažení určité změny v chování, v přeměně osobnosti – postojů, hodnot, citových a volních struktur. Ve zdravotnictví se s touto edukací setkáváme u nově diagnostikovaných nemocí. Při reedukaci má edukátor možnost navázat na již získané a osvojené vědomosti a dovednosti edukanta a dále je prohlubovat, případně korigovat.
Výhody
V rámci edukace může nutriční terapeut:
- Přinést rady, návody a vhodná výživová doporučení, podložená poskytnutými edukačními materiály, doporučenou literaturou aj.
- Zdůraznit protektivní působení určitých potravin, ale naopak i rizikové faktory, které mohou zdravotní stav zhoršit.
- Zprostředkovat zkušenosti jiných pacientů, případně vlastní zkušenosti s doporučovanými změnami, doporučit organizace a sdružení, která pomáhají pacientům s danou diagnózou a kde lze získat další informace o dietě a stravování (viz příklad).
- Působit na pacienta psychologicky, tedy podpořit motivaci nemocného k akceptování navrhovaných změn.
Příklad
Vhodnou pomůckou při edukaci mohou být i kontakty na organizace a sdružení, které poskytnou pacientovi doplňující informace. V oblasti nespecifických střevních zánětů to je například:
Souhrn
Edukační proces – základní vymezení
Základními činiteli v edukačním procesu jsou edukátor (nutriční terapeut) a edukant (pacient). Na jejich vzájemné interakci a komunikaci záleží, zda dojde k efektivnímu zprostředkování nových vědomostí, návyků a dovedností. Oba jsou limitováni svými předchozími zkušenostmi, postoji, charakterovými vlastnostmi, schopnosti a možnostmi.
Další důležitou konstantou edukačního procesu jsou edukační cíle, tedy uvědomění si očekávaných výsledku chování nebo činností, ideálně ohraničených časovým horizontem. Ty by měly být formulovány konkrétně, jasně a srozumitelně a měly by zahrnovat všechny oblasti psychických procesů (kognitivní, psychomotorické, afektivní). Od nich se pak odvíjí volba vhodných didaktických prostředků, tedy metod, postupů a pomůcek. Nutriční terapeut v roli edukátora by neměl zapomínat ani na zpětnou vazbu. Tedy zda bylo dosaženo stanovených cílů edukace a klient si osvojil požadované vědomosti, dovednosti a je motivován k upevnění získaných kvalit. Součástí zpětné vazby je zhodnocení efektivnosti edukačního plánu, zápis do dokumentace, plán pro příští edukaci (reedukaci), sebereflexe edukátora. Ta je důležitá nejen pro neustálé zlepšování efektivity celého procesu, ale i pro profesní a osobní rozvoj a také jako prevence syndromu vyhoření.
Zdroj: Autor Mgr. Marie Martiňáková, Michaela Trejtnarová, VOV Z179/05 – Složky edukace, licence Creative Commons BY 3.0.
Animace 3. Složky edukace
Poznámka
Jak je vidět z animace, edukační proces lze vymezit poměrně jednoduchým způsobem. Obtížnější však je poznat vztahy a vazby mezi prvky, rozpory, které mezi nimi vznikají a také pochopit dynamiku celého systému, zvlášť když se jedná o výuku dospělých. Každý edukant je individuální osobnost, který je charakterizován svými fyzickými, afektivními a kognitivními vlastnostmi. Žádný náčrtek tak nemůže vystihnout skutečnost, že jednotlivé prvky nejsou statické, ale jsou v neustálé interakci. Osvojování vědomostí probíhá v čase, po etapách a ve vzájemné interakci edukátor – edukant.
Příklad
Samotná realizace edukace má své náležitosti. Prvním krokem je motivace pacienta. Na tuto fázi navazuje tzv. expozice, kdy pacient získává nové poznatky a informace. Měl by se na této fázi aktivně podílet. S expozicí souvisí fixace. Získané vědomosti a dovednosti je nutné procvičovat a opakovat. Na fixaci navazuje průběžná diagnostika, kdy se nutriční terapeut snaží prověřit, hodnotit a diagnostikovat pochopení nových informací a zájem pacienta. Na závěr přichází aplikace, kdy jedinec získané nové dovednosti a znalosti začne používat v praxi. Fáze upevnění a prohlubování učiva je důležitá pro uchování v dlouhodobé paměti. Až 50 % osvojeného učiva lze do druhého dne zapomenout. Je tedy nezbytné procvičování a opakování tak, aby docházelo k fixaci vědomostí a dovedností. Při nutriční edukaci je tato fáze často opomíjena.[11]
+
Obr. 34. Edukace
+
Obr. 35. Edukace
EDUKAČNÍ PLÁN PRO KLIENTA S IBD
Souhrn
Důležitým předpokladem efektivní edukace nutričním terapeutem je, aby samotná edukace byla plánovanou činností. Vlastní edukační plán vychází z jednotlivých fází edukačního procesu a při jeho plánování musíme vzít v úvahu řadu náležitostí a souvislostí, které jsou popsány v materiálu Edukace v praxi nutričního terapeuta (2019) a shrnuty v následující animaci.
Zdroj: Autor Mgr. Marie Martiňáková, Michaela Trejtnarová, VOV Z179/06 – Shrnutí edukačního procesu, licence Creative Commons BY 3.0.
Animace 4. Shrnutí edukačního procesu
Návrh metodického postupu pro tvorbu edukačního plánu:
Poznámka
Edukační plán pro dietu (obecně)
Posouzení
Zjištění, co pacient o problematice diety ví.
Identifikace znalostí o jednotlivých složkách výživy, vlivu výživy na proces léčby, vlivu na zdraví, na rozvoj komplikací atd.
Zjištění, kde informace o stravě (dietě) získává.
Stanovení oblastí, ve kterých nemá informace, případně na jaké úrovni (neúplné, zkreslené).
Edukační diagnóza
Vyjádření konkrétních nedostatků (případně rizika nedostatků) ve vědomostech z oblasti výživy pacienta.
Určení deficitní dovednosti v režimu dne a životosprávě.
Vymezení nevhodných stravovacích návyků a zvyků.
Vyjádření míry motivace a vůle ke změně ve vztahu k výživě a procesu léčby.
Vyjádření zájmu o informace, př. rizika nedostatku informací.
Vyjádření potřeb vztahujících se k výživě.
Edukační cíle (popisují chování edukanta nikoliv edukátora)
Jsou formulovány konkrétně, jasně a srozumitelně a měly by zahrnovat všechny oblasti psychických procesů edukanta. Rozlišujeme:
- kognitivní cíle
- psychomotorické cíle
- afektivní cíle
Metody
Volba metody pro konkrétní edukaci, například motivační rozhovor, přednáška, vysvětlování, instruktáž, demonstrace, praktický nácvik, diskuze, situační hry a inscenace, řízený rozhovor a pozorování při zpětné vazbě.
Pomůcky
Technické vybavení a pomůcky nutné k využití stanovených metod (demonstrační modely, váha, tabulky složení potravin apod.), edukační materiál (brožury, informační letáky, taháky, kuchařky apod.)
Organizace edukace
Zajištění místa konání a zvážení časové dispozice, konkrétní obsahová náplň edukace, možnost zahrnutí do edukace i rodinného příslušníka, vlastní realizace.
Hodnocení a zpětná vazba
Zjištění, zda bylo dosaženo stanovených cílů edukace, tedy zda si klient osvojil požadované vědomosti, dovednosti a je motivován k upevnění získaných kvalit. Zhodnocení efektivnosti edukačního plánu, zápis do dokumentace, plán pro příští edukaci (reedukaci), sebereflexe edukátora.
Úkol pro vás:
Po prostudování metodického postupu pro tvorbu edukačního plánu (viz výše) se zamyslete a vyberte vhodné formulace stanovení edukačních cíle.
Interaktivní prvek 3. Edukační plán pro pacienta s IBD