Neisserie jsou gramnegativní diplokoky, které mají tvar kávového zrna. Je jich více než 90 druhů, ale pro člověka jsou patogenní jen dva druhy – Neisseria meningitidis a Neisseria gonorrhoeae. Nepatogenní neisserie jsou součástí normální orofaryngeální flóry. Neisserie jsou velmi choulostivé na vnější podmínky, jako je chlad, vyschnutí apod. Transport a uložení vzorků musí probíhat při pokojové teplotě a výtěry musí být uloženy v transportním médiu. Neisserie rostou při vyšší tenzi CO₂.

Podle pouzderného polysacharidu (antigenu) se rozeznává 13 sérologických skupin, z nichž je nejdůležitějších 5 – A, B, C, W135, Y. Obecně bývá tento druh označován jako meningokok. Patogenita je velmi široká od bezpříznakového nosičství na sliznici faryngu u zdravých osob přes neinvazivní infekce typu faryngitidy až po invazivní infekce jako je meningitida a sepse. Vzácně může vyvolat i pneumonii.

Nejzávažnější formou onemocnění je IMO invazivní meningokokové onemocnění. Vyskytuje se převážně v mladších věkových skupinách. Často mívá fulminantní tj. „bleskový“ průběh. První příznaky jsou obvykle chřipkové, ale rychle nastupují vysoké teploty. Vstupní bránou infekce je sliznice faryngu a laryngu, bakterie se dostává do krevního oběhu a pak přestupuje na meningy. Onemocnění probíhá buď jako meningitida, nebo sepse, nebo meningitida a sepse. Při meningitidě se objevují meningeální příznaky z dráždění mozkových plen (ztuhlost šíje a nemožnost předklonit hlavu, nauzea až zvracení, bolest hlavy). Při sepsi se vytváří typická vyrážka tzv. petechie, což jsou nejprve drobná, pak větší krvácení do kůže z důvodu kolapsu periferního cévního řečiště a závažné poruchy srážlivosti (tzv. DIC disseminovaná intravaskulární koagulopatie). K fatálnímu konci dochází právě z důvodu DIC a totálnímu metabolickému rozvratu. Vliv na průběh a závažnost onemocnění má několik faktorů:

Z epidemiologického hlediska je důležitý přenos kontaktem sliznic a na krátkou vzdálenost kapénkami. Proto se onemocnění šíří v kolektivech. Prevencí je očkování, především cílená vakcinace ohrožených skupin populace. Lékem volby je penicilin, event. cefalosporiny III. generace.

Při zpracování klinického materiálu u podezření na IMO je nebezpečí z prodlení. Proto se využívá kombinace diagnostických metod, vyšetření probíhá v režimu statim. Materiál by se měl odebrat před nasazením antibiotik. Schéma vyšetření je následující:

Tento druh způsobuje pohlavně přenosné onemocnění kapavku (gonorrhoea). Obecně se tyto bakterie označují jako gonokoky. Jsou patogenní pouze pro člověka, způsobují neinvazivní zánět urogenitálních sliznic, který se projevuje hnisavým výtokem z močové trubice. Tyto příznaky jsou výrazné u mužů. U žen jsou klinické známky mírné, nebo může zánět probíhat asymptomaticky, ale velmi často přechází do chronicity. U neléčené kapavky mohou vznikat mnohočetné komplikace, např. zánět pánevních orgánů, který může vést až k neplodnosti, dále diseminovaná infekce, kloubní infekce. Při porodu může dojít k přenosu infekce z matky na dítě za vzniku novorozenecké keratokonjunktivitidy. Prevencí je tzv. kredeizace, tj. vykapání spojivkového vaku u všech novorozenců dezinfekčním roztokem typu Ophtalmo-septonexu nebo 1 % Betadine. Jiným typem infekce může být i kapavčitá faryngitida.

Lékem volby byl dříve penicilin, ale v posledních letech stoupá rezistence kmenů k penicilinu i dalším antibiotikům. Proto pro správnou terapii by měla být vždy stanovena citlivost.