Změříme absorbanci A₀ v čase t₀ (v okamžiku smísení vzorku s reagenciemi) a po proběhnutí reakce A₁ v čase t₁ v tzv. konečném bodě (tedy po vyčerpání substrátu nebo po zastavení reakce inhibitorem apod.).

Rozdíl absorbancí A₁ – A₀ je úměrný koncentraci stanovovaného analytu.

Toto vše uděláme pro řadu standardních roztoků o zvyšující se koncentraci stanovovaného analytu a sestrojíme kalibrační křivku. Dále totéž provedeme se vzorkem a z kalibrační křivky odvodíme jeho koncentraci.

Využívá lineární závislosti absorbance na čase (tzn. konstantní přírůstek produktu za časový interval). Používá se hlavně u měření aktivit enzymů.

Po smíchání vzorku s reagenciemi a ustálení lineálního průběhu reakce se provede předem definovaný počet měření absorbance v pravidelných časových intervalech. Vypočte se změna absorbance za časovou jednotku (ΔA/Δt), zpravidla za 1 minutu (ΔA/min). Toto vše se provede s řadou standardů o zvyšující se koncentraci stanovovaného analytu a vynese do grafu. I u neznámého vzorku se zjistí ΔA/Δt a z kalibrační křivky se odečte koncentrace.