Ortodoncie jako samostatný obor stomatologie dosahuje největšího rozvoje v průběhu druhé třetiny 20. století. Její pomyslný základ je však třeba hledat již v archeologických vykopávkách v Egyptě nebo v Řecku.

Za “otce medicíny” je považován Hippokratés (nar. 460 př.n.l.), který položil základy racionální medicíny. Ve svých bádáních a vědeckých postupech se oprostil od uctívání bohů a zaříkávání. Jako první studoval lidské tělo a jeho nemoci. Jeho dílo Corpus Hippocratium je považováno za nejvýznamější dokument z předkřesťanské doby [6].

Systém srovnávací anatomie přinesl Aristoteles (nar. 384 př.n.l.)

Nejznámějším a nejvýznamějším encyklopedistou své doby byl Aulus Cornelius Celsus – narozen 25 př.n.l.

Za zakladatele moderní podoby zubního lékařství je považován Pierre Fauchard 1678-1761. Jeho dílo “Zubní chirurg”, které vyšlo v roce 1728 a věnuje se pouze stomatologii, je považováno za skutečný počátek tohoto oboru. Je zde ucelená kapitola, která se věnuje odchylkám zubů a jejich možnostem napravování. V roce 1746 popsal parodontózu jako “hnisotok zubního lůžka”. Díky tomuto muži se stala Francie vůdčí zemí v rozvoji zubního lékařství [8].

Následníkem tohoto lékaře byl Etienne Bourdet 1722-1789.

Novou éru v zubním lékařství přinesl Angličan John Hunter 1726-1793. V řadě publikací se mimo jiné zabýval vývojem čelistí, růstem a jejich vztahem v této oblasti a vnitřním složením zubu.

První skluzná stříška neboli šikmá ploška byla vyrobena v roce 1808 Catalanem. Byla vyrobena z plechu.

Jak asi vypadala první patrová deska?

Patrová deska dnešního pojetí byla vyrobena z kaučuku roku 1840 Brewsterem a zdokonalena Thomesem. Tendo ní vkládal špalíčky z citronového dřeva, které po nabobtnání slinami začaly aktivně působit. Jinak bylo toto rovnátko bez jakýchkoliv dalších, dnes bychom řekli, retenčních zařízení. Drátěná pera nebo pružiny byly do desky přidány až roku 1854. Šroub jako rozšiřovací zařízení byl použit v roce 1848. Coffin použil do desky na rozšiřování drát ve tvaru písmene U [9].

V 19. – 20. století přebírá vedení ve vývoji zubního lékařství a ortodoncie USA.

V USA se dále zaměřili spíše na rozvoj fixních aparátků.

V Evropě se v té době vývoj ubírá spíše směrem k rozvoji snímacími aparátky, a to především funkčních aparátků k úpravě a růstu čelistí [5].

K rozvoji fixní ortodoncie u nás dochází od 70. let 20. století, kdy jsou používány kroužky ze zahraničí a na těchto kroužcích jsou připojené zámečky. Tyto kroužky obepínají každý zub – aparátky jsou velmi neestetické. Přelom nastal až zavedením adhezivních materiálů, díky nimž bylo možné přilepit jednotlivé zámky přímo na sklovinu zubu.

Situace se zlepšovala od roku 1991 otevřením trhu a možnostmi dovozu materiálů ze zahraničí.

V současnosti se nasazují nejčastěji fixní rovnátka z vestibulární strany, ale je možnost nasazení i rovnátek ze strany orální – lingvální rovnátka. Nejnovějšími trendy je léčba pomocí speciálních fólií vyrobených na nascanovaných zubech – Invisalign systém.