3.2
Názvosloví: Lidské tělo – základní části
Souhrn
V kapitolách uvozených slovem „Názvosloví“ projdeme postupně základní kapitoly ze somatologie/ anatomie. Slovíčka, s nimiž se seznámíme, tvoří základ znalostí našeho kurzu. Postup odpovídá postupu učiva v odborném předmětu. Právě kvůli anatomické slovní zásobě, která používá celou škálu mluvnice (např. deklinačních typů), je první část našeho materiálu (kapitola 3) věnovaná celkovým úvodům do mluvnické problematiky. Ostatně tyto ucelené úvody vám pomohou získat přehled po systému mluvnice.
Lidské tělo corpus humānum se dělí na vlastní tělo, tj. hlavní část, corpus, hlavu, tj. část nahoře, caput, a končetiny – membrum (tj. končetina). Tělo jako hlavní část, caput jako horní, či koncová část se používají i pro označení částí některých substancí těla, např. corpus pancreatis – tělo slinivky, caput pancreatis – hlava slinivky.
Tělo se dělí na několik velkých částí. Hrudník – thōrāx, břicho – abdōmen nebo venter, záda – dorsum a boky pravý a levý – latus dextrum et sinistrum a pánev pelvis. Od venter je strana ventrální, přední, k břichu přivrácená, např. u plic – pars ventrālis, od dorsum je část (strana) zádová, resp. zadní, přivrácená k zádům, např. u plic, pariēs dorsālis (pulmōnis). Od latus, eris, je strana/ krajina/ část boční, pariēs laterālis/ regiō laterālis.
Na hlavě rozeznáváme topografické krajiny – regiō capitis – odvozené od částí tak, jako kdyby hlava byla „zavřená“ v krychli, dole otevřené pro krk. Tak regiō frontālis – krajina čelní od čelo frons, 2. pád frontis, odtud i os frontāle – kost čelní. Regiō occipitālis – krajina týlní od occiput, itis týl, odtud i os occipitāle – kost týlní. Regiō temporālis (dextra et sinistra) – krajina spánková (pravá a levá) od tempus, oris – čas, ale také spánek, odtud i kost spánková – os temporāle. A regiō parietālis – krajina temenní od pariēs, etis stěna, ale také strop, odtud kost temenní – os parietāle.
Končetiny se dělí vždy na tři základní části. Horní končetina – membrum superius se dělí na paži – brachium (pozor! na rozdíl od českého pojetí jde o část od ramena k lokti), předloktí – antebrachium (je to vlastně před–paží ante–brachium), a ruku – manus (tj. část od zápěstí dolů). Dále zde rozeznáváme zápěstí – carpus a záprstí – metacarpus (vlastně za–zápěstí meta–carpus) a prsty – digitus (tj. prst).
Dolní končetinu – membrum īnferius dělíme na stehno – femur, lýtko – sūra (pro část od kolena ke kotníku máme i další názvy) a vlastní nohu – pēs, 2. pád pedis, tj. část od kotníku dolů. Dále zde rozeznáváme tarsus – zánártí, metatarsus – nárt. Jak vidíte, české názvy jsou nelogicky obrácené: přece za kotníkem je nejdřív tarsus a ZA ním meta–tarsus. Pak jsou prsty – digitī (tj. množné číslo).
Poznámka
Tyto názvy používáme k označení místa, kde něco je, např. mūsculus biceps brachiī/ brachiālis – sval (dvojhlavý) paže/ pažní, ossa carpī/ carpālia – kosti zápěstí/ zápěstní, mūsculus (quadriceps) femoris – sval (čtyřhlavý) stehna/ stehenní, mūsculus (triceps) sūrae – sval (trojhlavý) lýtka/ lýtkový, ossa tarsī/ tarsālia – kosti zánártí/ zánártní atd.
Video 1. Části těla
Slovíčka – Lidské tělo – systematicky
Latinsky – řecky
Česky
LIDSKÉ TĚLO
corpus, oris, n. – sōma, atis, n.
tělo
pectus, oris, n. – thōrāx, cis, m.
prsa, hrudník
pectorālis, e
prsní
thōrācālis, e / thōrācicus, a, um
hrudní
abdōmen, inis, n.
venter, is, m. – gastēr, is, f.
břicho
ventrālis, e
břišní, dopředu ležící
dorsum, ī, n.
záda, hřbet
dorsālis, e
zádový, dozadu ležící
latus, eris, n.
bok, strana
laterālis, e
boční
KONČETINA
membrum, i, n./ extremitās, ātis, f.
končetina
superior, superius
horní
īnferior, īnferius
dolní
brachium, iī, n.
paže
brachiālis, e
pažní
antebrachium, ī, n.
předloktí