4.10
Stupňované tvary
Souhrn
V této kapitole poznáme další tvary odvozené od přídavných jmen. Naším cílem – s ohledem na rozsah a účel materiálu – není tyto tvary aktivně tvořit, ale rozpoznat je, správně přeložit a interpretovat celá spojení, v nichž se užívají. Z tohoto důvodu nezmíníme celou řadu dalších mluvnických jevů, které se v těchto tvarech vyskytují.
4.10.1
Komparativ
Definice
Komparativ je tvar odvozený od přídavného jména (viz tab. 5, popř. kap. 3.6) příponou –ior pro maskulina a feminina, příponou –ius pro neutra. Ačkoli je to tedy významem i tvarem (dva tvary v 1. pádě) přídavné jméno, skloňuje se jako podstatné jméno 3. deklinace, vzor tumor (v 6. pádě má –e). Viz tab. 2, popř. kap. 3.3
Tabulka 18. Tvoření komparativu
Základní tvar – 1. stupeň | Komparativ |
acūt–us, a, um | acūt–ior, acut–ius |
grav–is, e | grav–ior, grav–ius |
frequēns, ntis | frequent–ior, –ius |
V češtině si jej lze primárně ztotožnit s tvarem 2. stupně přídavného jména udávajícího nějakou vlastnost (tedy nikoli např. polohu, proto nelze tyto tvary tvořit od názvů krajin), např. červený – červenější, krátký – kratší. V češtině slouží tyto tvary především ke srovnání typu A je červenější než B. Takové užití v medicínské terminologii (kde se ani neužívají věty) nenajdeme.
Stupňované tvary se užívají
- V anatomii se užívají vždy dvojice komparativů: komparativ upozorňuje na věc druhou, odlišnou jen mírou vlastnosti. Ale význam, resp. překlad je přídavné jméno v základním (prvním) stupni.
Např. vēna cava superior/ inferior – žíla dutá horní/ dolní
mūsculus pectorālis maior/ minor – sval prsní velký/ malý
mediastīnum anterius/ posterius/ superius/ īnferius – mezihrudí přední/ zadní/ horní/ dolní
membrum superius/ īnferius – končetina horní/ dolní
Poznámka
Tvary superior, īnferior, anterior, posterior jsou vytvořeny od předložek, nemají tedy základní stupeň. Maior, minor jsou zase vzhledem k základnímu stupni (magnus, resp. parvus) nepravidelně tvořené.
Takto se užívají nejčastěji slovíčka, viz tab. níže.
Slovíčka – Komparativy – systematicky
Latinsky | Česky |
superior, ius | horní |
īnferior, ius | dolní |
anterior, ius | přední |
posterior, ius | zadní |
maior, maius | větší (velký) |
minor, minus | menší (malý) |
Poznámka
Poznámka k názvosloví
Pokud se nejedná vždy nutně o dvě věci (tzn. není nutné upozornit na existenci i druhé věci odlišné mírou vlastnosti), používají se ve výše zmíněných významech slova jiná, a to přídavná jména odvozená –ālis, e (viz tab. 16, popř. kap. 3.7.1).
Např. pars proximālis antebrachiī – horní část předloktí
pars distālis radiī – dolní část kosti vřetenní
pariēs ventrālis renis dextrī – přední strana pravé ledviny
Slovíčka – Přídavná jména vyjadřující horní/dolní – systematicky
Latinsky | Česky |
proximālis, e | horní |
distālis, e | dolní |
ventrālis, e | přední, břišní |
dorsālis, e | zadní, zádový |
craniālis, e | nahoru směřující, lebeční |
caudālis, e (od cauda, ae, f.) | dolů směřující, ocasní (ocas, dolní část) |
4.10.2
Superlativ
Definice
Superlativ je tvar odvozený od přídavného jména vyjadřující nejvyšší míru vlastnosti. V češtině je vyjadřován třetím stupněm, tj. odvozen předponou nej– a používán ve specifickém srovnání typu A je největší z X. V medicínské terminologii se používá poněkud jinak. Především neužíváme ono NEJ, ale používáme slůvko VELMI, a tedy nesrovnáváme, ale používáme superlativ samostatně (absolutně).
Základní použití superlativu v názvosloví je
- V anatomii vyjadřuje vysokou míru vlastnosti obecně, tj. v lidském těle. Tento superlativ se ale překládá prvním stupněm.
Např. mūsculus lātissimus dorsī – sval široký zádový (zad) – vlastně velmi široký, ve smyslu nejširší ze všech svalů své skupiny plochých a širokých svalů, což ovšem musíme v češtině popsat mnoha slovy, proto české názvosloví zde správně volí první stupeň přídavného jména
mūsculus glūtaeus māximus – sval hýžďový velký – vlastně největší ze všech svalů lidského těla
- Jinde obecněji, např.
prognōsis pessima/ optima – předpověď/ prognóza velmi špatná, velmi dobrá
dōsis māxima/ minima – dávka největší/ nejmenší
periodus longissima – velmi dlouhé období
Definice
Superlativ se tvoří ze základního tvaru přídavného jména (tj. z 1. stupně), příponou –issimus, a, um (výjimečně –rimus, a, um nebo –limus, a, um). Tvar má formu přídavného jména 1., 2. deklinace a také se tak skloňuje.
Tabulka 19. Tvorba superlativu
1. stupeň – základní tvar | Superlativ |
acūt–us, a, um | acūt–issimus, acūt–issima, acūt–issimum |
grav–is, e | grav–issimus, grav–issima, grav–issimum |
frequēns, ntis | frequent–issimus, frequent–issima, frequent–issimum |
Některé tvary jsou nepravidelné, jsou ale dosti často užívané, viz tab. níže.
Latinsky | Česky |
māximus, a, um (od magnus, a, um) | největší, velmi velký (od velký) |
minimus, a, um (od parvus, a, um) | nejmenší, velmi malý (od malý) |
optimus, a, um (od bonus, a, um) | velmi dobrý, nejlepší (od dobrý) |
pessimus, a, um (od malus, a, um) | velmi špatný, nejhorší (od špatný) |
Slovíčka – Pravidelné tvary superlativu, zmíněné v lekci – abecedně
Latinsky | Česky |
acūtissimus, a, um | velmi prudký |
frequentissimus, a, um | velmi častý |
gravissimus, a, um | velmi těžký |
lātissimus, a, um | velmi široký |
longissimus, a, um | velmi dlouhý |
māximus, a, um | velmi velký, největší |
minimus a, um | velmi malý, nejmenší |
optimus, a, um | velmi dobrý, nejlepší |
pessimus, a, um | velmi špatný, nejhorší |