Již bylo zmíněno, že paliativní péče je podle rozsahu služeb rozdělena na obecnou a specializovanou. Obecná paliativní péče je poskytována na nemocničních odděleních zdravotnických zařízení. Specializovaná paliativní péče je poskytována odborným týmem na specializovaných pracovištích. Organizační formy poskytování speciální paliativní péče jsou:

Paliativní péče je nejen v České republice, ale i jinde ve světě, dostupná v omezené míře. Stárnoucí populace a pokroky v medicínských oborech ovlivňují věkovou skladbu obyvatelstva (strom života) a kvalitu života ve stáří. Česká společnost paliativní medicíny společně s vládou mapují a vyhodnocují nejzávažnější nedostatky a navrhují potřebné změny v oblasti legislativy, vzdělávání apod. Dostupné organizační formy paliativní péče si nyní podrobněji představíme.

Z historického pohledu představovalo toto místo útulek nebo útočiště, místo, které využívali poutníci k odpočinku, ženy zde mohly porodit apod. Kdo vedl toto zařízení, uměl většinou ošetřit rány. Teprve v polovině 18. století dochází v Dublinu a Corcu díky Mary Aikdenheadové k otevírání zvláštní nemocnic pro umírající, nazývané Hospic. Rozvoj hospicového hnutí nastává ale až v druhé polovině 20. století zásluhou Cicely Saunders. Hospic svatého Kryštofa v Londýně (otevřen 1967) je považován za kolébku hospicového hnutí. V České republice otázku paliativní péče otevřela MUDr. Marie Svatošová. V roce 1993 založila občanské sdružení pro podporu domácí péče a hospicové hnutí Ecce homo. Toto hnutí společně s Diecézní charitou v Hradci Králové se významně podílelo na otevření Hospice Anežky České v Červeném Kostelci. Hospicová péče je rozdělena na péči domácí, stacionární a lůžkovou. Hospicovou péči můžeme charakterizovat jako péči vycházející z úcty k životu jedinečné lidské bytosti. Mezi nejčastějšími diagnózami nemocných se vyskytují pokročilá stádia onkologických onemocnění a neuro-degenerativních onemocnění. [1]

Nemocnice – konziliární tým paliativní péče. Jak již bylo uvedeno, téměř ¾ nemocných zemře ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních. Omezená kapacita lůžek v hospicích způsobuje, že nemocní vyžadující specializovanou paliativní péči jsou na různých odděleních v nemocnicích. Můžeme konstatovat, že v nemocnicích je odborný personál, lékaři, sestry, ošetřovatelský personál apod. a je tedy možné kvalitně se o nemocného na sklonku života postarat. Ale jak je popsáno výše, hospic může zajistit taková režimová opatření téměř „na míru“ každému jednotlivci. Nemocniční provoz nelze tak jednoduše přenastavit. Přicházejí sem nemocní k operačním výkonům, vyšetřením, je tu větší ruch, uzpůsobené prostory mnohdy nevyhovují potřebám nemocného na sklonku života ani možnosti celodenních návštěv osob blízkých. S rozvojem paliativní péče, identifikací potřeby posílit tuto oblast také v nemocnicích, souvisí výhoda využití týmu odborníků v paliativní péči, kteří v rámci nemocnice mohou pomáhat naplňovat potřeby pacientů. Tým je tvořen minimálně lékařem, sestrou a sociálním pracovníkem, zaměřuje se nejen na nemocné, ale i na vzdělávání pracovníků. V některých nemocnicích je zřízena lůžková stanice paliativní péče, jejímž cílem je poskytování hospicové péče v rámci zdravotnického zařízení.

Oddělení následné péče je součástí zdravotnických zařízení a je hojně využíváno pro dlouhodobě nemocné, kteří nevyžadují akutní péči. Nemocní jsou sem překládáni z oddělení chirurgie, traumatologie, interny apod. k doléčení, rehabilitaci, aby se zotavili do takového stavu, kdy jsou schopni sami s dopomocí rodiny či pracovníků domácí péče zvládat běžné denní činnost sebeobsluhy.

Zvláštní zařízení specializované paliativní péče – zahrnuje činnost poraden, zaměřených na specializované úkony, ambulance bolesti, tísňové linky apod. Sociálně – zdravotní zařízení, domovy seniorů jsou zařízení, ve kterých se postupně paliativní péče certifikuje (ve většině těchto zařízení se prozatím provádí bez certifikace). [1, 2, 3, 4, 5, 6, 17, 18]