4.1
Polohování
U nemocných s omezením nebo ztrátou hybnosti a poruch citlivosti části těla provádíme polohování. Změna polohy je stimulačním faktorem pro návrat funkcí senzomotorických (propojení motoriky a vnímání prostřednictvím smyslů) i motorických (proces řízený centrální nervovou soustavou v interakci mezi člověkem a okolím prostřednictvím pohybového aparátu).
Definice
Polohování je umístění těla člověka do fyziologických a terapeuticky prospěšných poloh pomocí podkládání a podpory, podpora zotavení. Ukládání nemocného nebo částí jeho těla tak, abychom preventivně zabránili sekundárním komplikacím ze špatné polohy. Odlehčuje kůži a zlepšuje prokrvení jednotlivých částí těla, působí v prevenci vzniku dekubitů a jejich léčbě. Působí v prevenci svalové atrofie, eliminuje bolest a působí příznivě na psychický stav nemocného.[1,3]
Polohy pacienta můžeme rozdělit podle aktivity svalstva na aktivní a pasivní.
- Aktivní poloha je taková, kterou nemocný zaujímá sám, je pro nemocného nejpohodlnější, může to být také úlevová poloha při bolesti. Pokud není důvod polohu měnit, necháváme nemocného v této poloze.
- Pasivní polohu pacient zaujímá bez své vůle, je vždy důsledkem poškození zdraví a vyžaduje ošetřovatelskou intervenci.
Podle účelu můžeme rozdělit polohy na léčebné, terapeutické a vyšetřovací. Léčebná poloha je např. Fowlerova poloha, zajišťující optimální ventilaci plic, ortopnoická poloha zlepšující ventilaci plic, poloha na boku, poloha na zádech může ulevit od bolesti v dutině břišní. V případě potřeby zvýšeného prokrvení mozku ukládáme nemocného do Trendelenburgovy polohy (hlava je níže než dolní končetiny). Vyšetřovací poloha je např. Poloha na zádech s pokrčenýma nohama, na boku, vsedě, gynekologická apod.
Polohování má určité zásady, které je nutno dodržovat:
- Poloha musí být pohodlná a nebolestivá, přizpůsobená a upravovaná každé 2 – 3 hodiny, i v noci, při manipulaci s nemocným používáme polohovací podložku nebo dle potřeby „rollo“ (skluzné prkno).
- Ohrožená místa se pravidelně kontrolují.
- Pacient musí ležet v suchu.
- Udržujeme průchodné všechny katétry (močové, přívod infuzí apod.)
- Používáme polohovací pomůcky, podložní válce, půlválce, kruhy, kvádry, korýtka, klíny a polštáře naplněné různými materiály (molitan, perličky zabraňující přílišnému tlaku, deskové zarážky, bedničky se používají do spodní části lůžka. Pomůcky snižující tlak na jednotlivé části těla jsou antidekubitní podložky, molitanové, gelové a perličkové podložky.
Polohování provádíme cíleně. Cílem, jehož chceme dosáhnout, může být regulace svalového napětí, prevence kontraktur, pneumonie, dekubitů a vzniku kloubních deformit, zlepšení oběhových funkcí, zlepšení vigility a pozornosti u nemocných po cévní mozkové příhodě, snížení intrakraniálního tlaku. Jednotlivé způsoby polohování respektují riziková místa a fyziologické postavení kloubů:
- Poloha supinační – poloha na zádech je všeobecně nejlépe tolerovaná, ale přináší vyšší riziko pneumonie a vzniku dekubitů v oblasti sakra a pat. Nutné je podložení hlavy a ramen, zamezující hyperextenzi krční páteře, vyvolávající bolest hlavy.
- Poloha semisupinační – střední poloha mezi polohou na boku a na zádech, ve které dbáme na to, aby spodní rameno bylo stlačeno, trup musí být rotován dozadu a podepřen polštářem v celé jeho délce.
- Poloha na boku, trup je kolmo k podložce a hlava podložena v ose. Tato poloha zabraňuje vzniku dekubitů v oblasti sakra, má vliv na drenáž bronchopulmonálních sekretů (při změně polohy je vhodné nemocného odsát).
- Poloha semipronační je střední poloha mezi polohou na boku a na břiše, hrudník je podložen polštářem, hlava mírně rotovaná, podložena malým polštářem.
- Polosed může být zaujímán na lůžku (flektovaný trup při 30 – 40 st. flexi v kyčelních kloubech) nebo mimo lůžko, což může být pro nemocného nesmírně motivující. Na vozíku nemocného usadíme se zakloněnou zádovou opěrkou, podpěrkou hlavy, pozvednutými stupačkami a podpěrou lýtek. Interval pobytu mimo lůžko můžeme postupně prodlužovat.
- Poloha na břiše je možná, pokud nemocný není odkázán na umělou plicní ventilaci. Jednou denně je tato poloha vhodná i pro nemocné s tracheostomií.[1, 5, 16]