Vědní obor filozofie se dělí na mnohé disciplíny, které se věnují problémům jednotlivých oblastí skutečnosti.

Tato věda o rozumovém poznávání nadsmyslových skutečností zkoumá základní kategorie:

Disciplína se zabývá také Bohem, příčinou událostí v prostoru a času. Zkoumá životní sílu
v přírodě, snaží se odhalit podstatu mysli a pravdu o vzniku vesmíru, důvodu existence. Hledá odpovědi na základní otázky, např. Co je já? Co je myšlenka? Co je skutečnost? Mnohými moderními filozofy bývá kritizována za její nejasné vymezení a nemožnost ověřit její závěry.
V ošetřovatelství se aplikuje např. v duchovním poradenství, kdy jde hlouběji, než co je vnímáno smysly.

Je nauka o bytí, někdy je považována za součást metafyziky, jejíž zakladatelem je Aristoteles. Kromě bytí, existence se věnuje také zkoumání dat, umělé existenci, vesmíru, času, prostoru, věčnosti, konečnosti lidského bytí, osudu lidstva. Otázka bytí je aktuální i v rámci ošetřovatelství, je palčivá pro pacienta po náročné léčbě. Nemocní si kladou otázky: Jak to se mnou dál bude? Jaký má smysl mé bytí? Lidé zejména v náročných životních situacích mohou prožívat strach z prázdna či ze zániku nebo toužit po životě či věčnosti. Medicína a ošetřovatelství se snaží o zachování bytí, ale mnohdy přináší i utrpení. Hospitalizaci lze chápat jako nepřirozené bytí člověka, kdy je člověk omezen prostorově, časově i funkčně. [3]

V anglosaské literatuře se většinou užívá také pojem epistemologie (z řec. epistémé vědění, znalost) či noetika (z řec. noein myslet). [2] Disciplína se zaměřuje na poznání vnějšího i vnitřního světa v nás, zjišťuje, zda je poznání pravdivé, reálné, přesné, a jak ovlivňuje paměť, myšlení.

V různých etapách dějin a v odlišných kulturách se rozdílně pojmenovává okolní i vnitřní svět, dochází k proměně poznatků. Lze pozorovat odlišnosti medicíny a ošetřovatelství v historii a současnosti, rozdíly v lékařství u nás a na jiných kontinentech, např. postoj k různým léčebným metodám, otázka alternativní medicíny (homeopatie, ezoterika). Dalším předmětem gnozeologie je otázka pravdy, jejího poznání v souvislosti s časem. Toto poznání je obzvlášť důležité i pro medicínsko-ošetřovatelskou praxi, zejména při zjišťování anamnézy (poznatky o minulosti), stanovení diagnózy (poznatky o současnosti) a určení prognózy (poznání budoucnosti). Poznání je tedy základem pro práci sestry, která poznává potřeby pacienta i své, zdravotní stav pacienta a získává poznatky z různých vědních oborů. V současnosti, v době internetového věku, se stává problémem kvantita a kvalita získávaných poznatků. [3] V souvislosti s rychlostí vzniku nových informací s často nízkou informační hodnotou, nebo dokonce úmyslným šířením dezinformací, tzv. fake news, se nutnost ověřování informačních zdrojů stává stále naléhavější. To se samozřejmě týká i informací o zdraví a nemoci jak pro odbornou, tak pro laickou veřejnost.

Zkoumá působení krásy na člověka, vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů. Využití poznatků z tohoto oboru lze spatřovat ve vnímání krásy lidského těla zejména v estetické medicíně a stomatologii, na jejichž základu vzniká potřeba změny zevnějšku pomocí například chirurgických zákroků. Estetika se uplatňuje také v ošetřovatelské práci sestry při poskytování ošetřovatelské péče (např. převazy ran, podávání stravy) nebo při spoluvytváření nemocničního prostředí.

Pomáhá zachovat řád vědeckého zkoumání a odvodit pravdivé závěry z pravdivých předpokladů – premis. Zkoumá myšlení s cílem vypracovat jeho pravidla, pracuje s pojmy, soudy, úsudky, definicemi, myšlenkovými operacemi (např. analýza, abstrakce, generalizace, dedukce). [3]

Výraz dialektika znamenal původně umění vést rozhovor, správně a logicky argumentovat. [1] Cílem rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění.

Etika se zabývá zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Etika se snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí. Klade si otázky jako: Co je správné a co nesprávné? Co je to dobro a zlo? Etika má individuální i celospolečenský rozměr. Autonomní etika znamená, že zdrojem etiky je samotný jedinec, u heteronomní etiky je pak zdrojem okolí jednotlivce. [3]

Bioetika je odvětví aplikované etiky, zdůrazňující kvalitu života s ohledem přežití člověka na Zemi. [7] Snahou je zkoumat principy lidského chování souvisejícího zejména s otázkami medicíny a nakládání s lidským životem. Řeší nejen morální otázky spojené s medicínou, ale i ty, které se týkají života jako takového. Zaměřuje se zejména na oblast řešení dilemat souvisejících s:

Užší obor představuje lékařská a ošetřovatelská etika. Předmětem ošetřovatelské etiky jsou zejména témata autonomie jedince, úcty k člověku, sdělování informací o zdravotním stavu, dostatečná ošetřovatelská péče, důvěrnost osobních údajů, odmítání asistence u některých ošetřovatelských výkonů, respektování práv pacienta. Sestra nese odpovědnost za ošetřovatelskou péči o klienta s ohledem na jeho zájmy a přání. Současně by měla respektovat ordinace lékaře. Ve vztahu ke zdravotnické profesi a v zájmu společnosti a pacienta vznikla řada etických kodexů, které definují zásady chování zdravotníků. Etický kodex nabývá hodnoty jen v případě, že je respektován a dodržován. Sestry se v rámci ošetřovatelské profese řídí etickým kodexem vypracovaný Mezinárodní radou sester a České lékařské komory. Funkci etického dozoru plní etická komise zdravotnických zařízení. Posuzuje eticky významné činnosti zejména v oblasti terapie, výzkumu, klinických zkoušek nových léčiv. [3]

Filosofie zpočátku řešila hledání dobra nebo ctností, až v novodobé historii se zabývá vlastními postupy hodnocení jako porovnávání a oceňování. Nauka se tedy zabývá hodnocením a hodnotami člověka. Hodnoty může mít jedinec zvnitřněné (internalizace), jsou odvoditelné z činů a mluvy, nebo jen dané vnějškově, proklamované, člověk se k nim hlásí. Příkladem může být jedinec uvádějící jako pro něj nejdůležitější hodnotu zdraví, a přitom pravidelně pije alkohol, kouří cigarety a nemá dostatek pohybu. Úkolem zdravotníků by měla být i práce s hodnotami svých klientů.