Obecně se termín potřeba vysvětluje jako nedostatek nějaké z nezbytných složek základního uspokojení, které umožňují normální činnost lidského organismu. Všem lidem jsou potřeby společné, nezáleží na věku, pohlaví, rase, vyznání, prostředí, ve kterém člověk vyrůstá nebo žije, intelektu, zdravotním stavu. Mohou se individuálně lišit, během života měnit a vyvíjet, mohou být ovlivněny věkem pohlavím, rasou, vyznáním, prostředím, ve kterém člověk vyrůstá nebo žije, intelektem, zdravotním stavem apod.

Mezi hodnotovým systémem a žebříčkem hodnot člověka existuje přímý vztah, potřebami je ovlivňováno to, co je pro člověka považováno za cenné a hodnotné, potřeby nutí jednat člověka směrem k tomu, co považuje za důležité. Nenaplněné potřeby mohou vést k somatickým a psychickým obtížím, jedinec v důsledku dlouhodobého nenaplnění potřeb není schopen přizpůsobit se situacím, které jsou pro ostatní jedince běžné. Při naplňování lidských potřeb může dojít ke vzniku bariér. Ostýchavost pacienta vyslovit své přání, spojená s pocitem nedůvěry, obavou ze zklamání označujeme jako osobní bariéru. Někteří jedinci vytvářejí psychickou bariéru a nejsou schopni přijmout pomoc. V rámci komunikace mohou nastat potíže způsobené nesrozumitelnou a nevhodnou komunikací, dojde k vzájemnému neporozumění. Nemocniční prostředí na nemocného může působit nezvykle, neútulně. Komunikační dovednosti ošetřovatelského personálu a také příjemce potřeb jsou významnými faktory ovlivňující naplňování potřeb. Potřeby lze rozdělit podle obecných kritérií na biologické/fyziologické, psychické, estetické, sociální, kulturní, sebevyjádření a duchovní. Podle počtu osob rozlišujeme potřeby individuální a kolektivní, podle obsahu materiální a nemateriální. Dále můžeme zmínit potřeby ekonomické/neekonomické, hlavní/doplňkové, nezbytné/zbytné, trvalé/občasné/výjimečné, současné/budoucí, primární/sekundární. V průběhu dvacátého století vznikla celá řada teorií, které se zabývaly potřebami, motivací a jednáním člověka. Za průkopníka a nejznámějšího autora lze považovat Abrahama Harolda Maslowa.

Jeho teorie vycházela z poznání, že člověk se zásadně liší od jiných živočišných druhů, nejvýrazněji potřebou seberealizace, tzn. uskutečňováním toho, čím člověk může být. Člověk není statickou osobou, ale vždy usiluje o naplnění svých možností. Jedince považoval za integrovaný celek, každá potřeba je výrazem celého jedince a lidská bytost stále něco vyžaduje. Potřeby uspořádal v hierarchickém systému podle naléhavosti, neuspokojené nižší potřeby převládnou před neuspokojenými vyššími potřebami. Život jedince označil jako „vzestup“ různými vrstvami „pyramidy potřeb“. V roce 1954 vydal Maslow knihu s názvem „Motivace a osobnost“ a uspořádal potřeby do pyramidy a definoval potřeby nižší - biogenní / fyziologické a vyšší - potřeby psychogenní / sociogenní / psychologické. Části pyramidy 1 – 4 jsou potřeby nedostatkové, část 5 jsou potřeby růstové. Z dalších teorií potřeb bych zmínila „Dům životních potřeb“ PhDr. Heleny Chloubové, jejíž teorie vychází z Maslowovy hierarchie lidských potřeb. Dům životních potřeb si každý jedinec buduje od narození. Stojí na pevných základech, které tvoří základní fyziologické, biologické potřeby. Ve druhém patře jsou potřeby psychosociální, existenciální např. pocit jistoty a bezpečí. Ve třetím patře nalezneme vyšší psychosociální vztahové potřeby, jako jsou např. láska a sounáležitost. Čtvrté patro obsahuje potřeby self např. sebepojetí, sebeúcta a v nejvyšším patře nalezneme potřeby seberealizace. Podobně byl inspirován pyramidou potřeb také americký psycholog C. P. Alderfer, který vytvořil teorii „ERG“. Kde E – představuje existenční, základní potřeby, potřebné k přežití jedince, R – představuje vztahové a sociální potřeby a R – je potřeba růstu a rozvoje jedince. Z dalších autorů teorie motivace na základě našich potřeb byl rakouský neurolog Viktor Emanuel Frankl (1905 – 1997). Ve své teorii zmiňuje tři možnosti, jak dát životu smysl: naplnit čin, který si vytyčíme, naplnit dílo, které vytváříme a prožít zážitek – setkání a lásku. Lidský život chápe jako úkol, který má pro jedince jedinečný smysl. Člověk svým postojem a hodnotami ukazuje, jak úkol zvládne. Jedinec zraje také díky utrpení a náhled na situaci s odstupem času je příležitostí ke změně života. Sociální psycholog Erich Fromm (1900 – 1980) dělil potřeby na pravé a nepravé. Pravé, přirozené potřeby jsou pro člověka a společnost prospěšné. Nepravé, umělé, falešné potřeby vnímal spíše negativně, protože mají být vlastně výtvorem jiných, kterým svým uspokojováním také slouží. Kritériem členění potřeb je přitom míra autentičnosti potřeb a jejich síla dovádět člověka za hranice skromnosti, svobody apod. (Urban, 2011, s. 134) Poznávat lidské potřeby je velice důležité pro všeobecné sestry, nemocní zaměřují veškerou svou pozornost na fyziologické potřeby, „na přežití“. Sestry vstupují do interakce s příbuznými a blízkými, pomáhají nemocným uvědomit si potřebu vztahu. Vývojové stadium člověka může ovlivnit signalizaci a způsob uspokojování potřeb, např. nedostatek výrazových prostředků u kojenců a starých lidí. Jiné vyjádření a uspokojení potřeb je v domácím prostředí a jiné v nemocničním. [1, 5, 6, 7, 27, 28]