Pro udržení a zachování tělesného a duševního zdraví jsou nezbytné spánek a odpočinek, z důvodu regeneračních a ochranných (ochrana před vyčerpáním organismu). Potřeba spánku je individuální, nemocný má větší potřebu spánku než zdravý člověk. Prostředí zdravotnického zařízení je obecně vnímáno jako stresující pro nemocného, z důvodu nedostatku soukromí, klidu. Obavy a nejistota narušují psychickou pohodu jedince a problémy se spánkem se tak často řadí mezi nejčastěji uváděné důvody nespokojenosti nemocných. Spánek je fyziologický stav organismu, který je charakterizován sníženou bdělostí. Tento děj probíhá cyklicky a je řízen dvěma specializovanými oblastmi mozkového kmene. Odpočinek je u člověka spojen s klidem a pohodou, které ovlivňují prožívání člověka a navozují pozitivní emoce. Odpočinek je vnímán velmi individuálně, někdo odpočinek vnímá jako relaxaci s knížkou a klid s příjemnou hudbou, jiný raději volí procházku v příjemném prostředí, rekreační sport. Faktory ovlivňující potřebu spánku a odpočinku rozdělujeme na fyziologicko-biologické, psychicko-duchovní, sociálně-kulturní a faktory životního prostředí. Potřeba spánku a odpočinku se během života mění, věk je faktorem, který určuje kvantitu, kvalitu spánku, způsob a frekvenci střídání jednotlivých spánkových fází. Významným činitelem ovlivňujícím spánek jsou hormonální faktory, serotonin, noradrenalin a melatonin. Během spánku se střídají fáze REM (Rapid eye movement) a N-REM (Non-rapid eye movement). Fáze REM je vývojově starší, řízená noradrenalinem, navozuje psychickou regeneraci, zdají se nám sny, objevují se rychlé pohyby očních bulbů, může se vyskytnout apnoe, člověk se z této fáze probouzí. Fáze N-REM je ovlivněna serotoninem, spánek je mělčí, EEG (elektroencefalograf) vykazuje pomalou aktivitu, dochází k zotavení tělesných sil, probuzení v této fázi nepřináší odpočinek a člověk se cítí unaven. Stádia N-REM spánku jsou rozčleněna do období usínání, dřímoty, středního spánku a nejhlubšího spánku, který nastává asi 30 – 40 min po usnutí a tělo se začíná fyzicky zotavovat. Potřebu spánku řídí „biologické, vnitřní hodiny“, synchronizují se se světlem a tmou, gravitací a elektromagnetickým vlněním. Změny spojené s otáčením Země se nazývají cirkardiánní rytmus, člověk podléhá 24hodinovému cyklu, tento cyklus se optimalizuje cca od konce 5. – 6. měsíce do podoby cyklu dospělého jedince. Rozlišujeme dva typy jedinců – „skřivany, ranní ptáčata“ a „noční sovy“. Kvalitu spánku a odpočinku ovlivňuje nemoc a nemocniční prostředí, výživa a hydratace (konzumace vydatného jídla před spaním, pití kávy a alkoholu může být důvodem nekvalitního spánku) a přiměřená pohybová aktivita (mírná únava přispívá ke klidnému spánku). Psychickou pohodu navozenou spánkem vystihují mnohá rčení: „Ranní ptáče dál doskáče. Jak si kdo ustele, tak si lehne.“ Narušené mezilidské vztahy, pracovní stres, mikrosociální prostředí (prostor sdílený ve zdravotnickém zařízení s ostatními pacienty) mohou spánek narušovat. Mezi poruchy spojené s potřebou spánku a odpočinku řadíme:

Ošetřovatelský proces vychází z ošetřovatelské anamnézy, informací ze spánkové anamnézy, pozorování nemocného a klinického posouzení. Subjektivní pocity nemocného, který má problémy se spánkem, je vhodné zaevidovat do spánkového diáře (data, týkající se spánku, okolností, aktivit majících vliv na spánek v časovém rozsahu min. jednoho týdne) a navrhnou návštěvu spánkové laboratoře, která posoudí objektivní hodnoty. Možné ošetřovatelské diagnózy u nemocného ve zdravotnickém zařízení jakéhokoliv oddělení jsou porucha spánku, s tím spojená únava, snížená výkonnost, strach a úzkost, riziko pádu, nedostatek informací apod. Ošetřovatelské intervence směřujeme k tomu, aby se nemocný cítil po spánku odpočatý, aby měl dostatek sil k regeneraci v nemoci, aby se cítil pozitivně naladěn a spokojený. Všeobecná sestra může po zisku anamnézy a seznámení se s pacientem, vybrat vhodný pokoj pro nemocného (osoby věkově a povahově blízké, obdobná náročnost ošetřovatelské péče). Pokud má nemocný specifické „rituály“ před spaním, které lze ve zdravotnickém zařízení tolerovat a nenarušují léčebný režim, je vhodné tyto činnosti nemocnému umožnit. Farmakologická léčba spánkové deprivace vychází z žádosti nemocného a následné ordinace lékaře, všeobecná sestra vysvětlí nemocnému vedlejší účinek léku, rizika spojená s užíváním léku a vyhodnotí účinek efektu podaného léku. Součástí činností navozujících spánek je také úprava prostředí, vyvětraný pokoj, upravené lůžka, rozložení aktivit a odpočinku během dne. [5, 6, 7, 8, 9]