Organismus vnímá novou ledvinu jako cizí a snaží se ji odmítnout. Imunosupresivní léky zabraňují odmítnutí ledviny oslabením odpovědi imunitního systému proti transplantovanému štěpu. Imunosuprese však na druhé straně může způsobit, že se pacient stane vnímavějším k infekcím. Proto je třeba najít ideální rovnováhu mezi dvěma potřebami:

Indikace imunosupresivních léků je nezbytná pro zachování transplantovaného orgánu. Bez svolení lékaře se léky daného typu nesmí přestat užívat a nesmí se ani pozměnit jejich dávkování. Výrazně by to mohlo ohrozit funkci transplantované ledviny. V textu jsou uvedeny nejčastěji užívané imunosupresivní léky potřebné při transplantaci ledviny. Vedlejší účinky těchto léků se vyskytují jen u některých pacientů. Pravděpodobnost výskytu vedlejších účinků se dále snižuje spolu se snižováním dávek imunosupresiv. Zdroj informací o daných lécích jsem čerpala z příbalových letáků, které jsou součástí všech léků. Léky uvádím z toho důvodu, že součástí edukace pacientů je seznámení se všemi léky, které jsou dostupné na trhu. Není výjimkou, že během léčby se skladba léků změní.

Při užívání léků a to zejména cyklosporinu, tacrolimu, sirolimu a mykofenolát mofetilu, jsou známé všeobecné pokyny. Koncentrace těchto látek lze měřit vyšetřením krve příjemce a získané výsledky se používají k rozhodování, kdy a jak dávky imunosupresivních léků upravit. V den náběru či kontroly v ambulanci si tyto léky pacient nebere, a to až do doby, než bude vyzván zdravotnickým personálem. V případě kontroly v ambulanci by si pacient neměl zapomenout vzít léky s sebou. Při krátkodobé hospitalizaci, třeba z důvodu provedení biopsie, je vhodné vzít si léky s sebou do nemocnice. [17]